Začít znovu

Seděl v křesle zatímco ona stála.Nesedla si a on jí k tomu nepobízel. Kajícná pozice jí ale už přestávala bavit. Mlčela, hlavu měla skloněnou. Připadala si jako malá holka, které má tatínek vynadat. Zvedla hlavu a podívala se mu do očí. Poprvé po dlouhých minutách ticha odhodlaně hleděla do dvou hnědých panenek. Už nechtěla být „na koberečku“. Konečně promluvil.
„Proč jsi mi to udělala Jano?“
Jenom pokrčila rameny. „Nevím…Prostě se to stalo…“
„Sakra a jo je všechno co mi na to řekneš?!Vždyť já tě miluju a vždycky jsem tě miloval. A ty mi zahneš s kamarádem!! Takže chci vědět proč.“
„A o chceš slyšet?! Takový věci se stávají Romane…To se prostě stává že ženská hledá jinde něco co doma nemá…“
„Co ti chybí? Řekni mi co bys ještě ksakru chtěla!“ křičel na ní. „Já myslel že jsme šťastní…“
„A proč sis to myslel? To, že spolu spíme prakticky obden neznamená štěstí. Uznávám, na muže ve tvém věku je to přímo „nadstandardní“ plnění manželských povinností. Tím to ale končí.“
„Co vám tedy vadí ó velectěná?!“ zeptal se s ironií v hlase.
„Vůbec nejsi doma! Pořád sedíš nad těma hloupejma výkresama a objednávkami materiálu…“
„A ty se mi divíš? Máme velký dům a ty nepracuješ…“
„To mi nepředhazuj…pokud vim tak sem to nebyla já kdo chtěl zůstat doma jako nějaká domácí puťka!“ zakřičela na něj.
Mezitím Roman vstal a rozčíleně přecházel po místnosti. Ona si místo toho sedla a vzala do ruky televizní program. Docela se jí zamlouvala ta výměna pozic.
*Z lovce se stala kořist…* myslela si. Časopis stejně nečetla. Věděla, že tohle je jenom špička ledovce a ona se dočká pokračování.
„Pořád nechápu jak ses s ním mohla jen tak vyspat! To sem tak špatnej?!“ zeptal se s trochou ukřivděnosti.
„To sem nikdy neřekla. Ale zamyslel ses někdy nad tím co bude za pět, za deset let? Ty budeš úctyhodný, zajištěný architekt v nejlepších letech. Po takovejch mladý slepice v Praze přímo pasou. A ze mě bude stárnoucí ženská v přechodu s praxí ledajak u plotny…“
„Poslouchej jestli ti jde jenom o kariéru…“
„Tady nejde jenom o to ty idiote!“ přerušila ho. „Myslíš někdy na budoucnost? Na to, co bude až spolu nebudeme spát obden ale jednou týdně?“ zeptala se ho.
Chvíli mlčeli. On nevěděl co říct a Jana nabírala dech pro další útok.
„Všimnul ty sis vůbec někdy, že i když jsme „aktivní“ tak nemáme děti? Všimnul sis vůbec?!“
„Hele s kecama o potenci a náhradách jdi k šípku!“ křiknul na ní. Manželka se dotýkala jeho nejcitlivějších míst.
„To nemyslím…Chci aby ti došlo že beru prášky. Nemusela bych, ale vždyť já ani nevim jak by ses tvářil na to že budeš táta…nikdy se mnou o budoucnosti nemluvíš! A mě tikaj biologický hodiny, doslova bijou na poplach!!“
Jana začala nabírat k pláči. Nerada před Romanem plakala, připadala si pak nemožná.
„Ale vždyť ty se nikdy neptáš! Proč to hážeš všechno na mě když si na to sama nikdy nezavedla rozhovor?!“
„A jakej prosim tě? Už spolu ani nemluvíme, už si nemáme co říct!“
„Nebuď hysterická Jano…“
„Já že jsem hysterická?! Kdy naposledy jsme mluvili o něčem co nás baví oba? Třeba o historii nebo o knihách…Ne to je pořád jenom jak jsou dělníci neschopní a dodavatelé pomalí…“
„A ty za mnou zase chodíš jenom jak na půdu zatýká, v tomhle pokoji je furt zima a že na záhonech máš krtky! Tak mi netvrď, že já sem špatnej manžel a laskavě si zameť před vlastním prahem…“
„S tim mi vlez na záda. Já se tě o nic neprosim, ty si začal řešit nevěru. A laskavě si uvědom, co se nám stalo s manželstvím…“
Hned poté, co Jana tu větu vyslovila se rozhostilo mrtvé ticho.
„Chceš ten vztah udržet? Nebo se dáme rozvést?“ zeptal se po chvíli. Vyslovit tyhle dvě otázky pro něj bylo neuvěřitelně těžké. Přesto ale neviděl jiná východiska.
„Nevím Romane. Nevím co bych chtěla a ještě míň se mi o tom chce teď přemýšlet.“ Odpověděla unaveně. „Co bys chtěl ty?“
I on s odpovědí zaváhal. Nebylo pro něj zrovna snadné jen tak přejít Janinu nevěru ale tohle manželství mu za tu oběť stálo.
„Chtěl bych… Chtěl bych ti to odpustit, vynahradit a začít znovu.“
Lehce se pousmála a poklepala rukou vedle sebe.
„Pojď si sednout, za chvíli začíná ten film…“
Ráno nebylo po hádce ani památky. Přesto se domluvili na manželské poradně. Po několika měsících se jejich vztah od základů změnil.
Jana začala pracovat z domova a Roman si zkrátil pracovní dobu. Znovu si začali víc povídat a koupili si dovolenou do Japonska – tam se Jana chtěla vždycky podívat. A kromě toho začala Jana vymýšlet jména pro jejich děti.
Prostě se jim krok za krokem podařilo vrátit svůj společný život do starých kolejí a věřili, že svou druhou šanci už nepromarní.