Moje úvaha...

Je to zase z mého života... Je to krátce... Kdysi jsem se znala z koupáku s fajn holkou... Celé léto jsme se tam pravidelně vídaly, ale nikdy jsme si nevyměnily kontakty... Byla to škoda... Tolik probrečených nocí to bylo... Měla jsem ji moc ráda... Ale jednou jsem narazila na holku přes ICQ... Byla úžasná... Zahdila by všechny rány, které zbyly po kámošce z koupáku... Ale byly to jen rady ohledně kluků, školy... Jednou to zašlo dál... Chtěly jsme se poznat, povídáme si o mnoha věcech a nevíme o sobě nic... Byl to půlrok... Ani jména jsme si nestihly říct... Jmenovala se Adéla... Jako ta od koupáku... Vzpoměla jsem si na ni a otřáslo se mi smutkem srdíčko... Začaly se mi třpytit oči... Cíila jse, jak horká slzička teče dolů... Jak asi vypadám, na to jsem nemyslela... Rychle jsem setřela slzičky kapesníkem, který jsme třesoucí rukou svírala a šla si upravit oči, jelikož se mi rozmazala řasenka... Když dojdu... Adál mi tu už napsala svůj životopis... I místo jejího bydliště... Koukla jsem se na hodiny a pouze jsem napsala... ,,Ty jsi ta Adél, na kterou každý den myslím? Kterou jsem znala z koupaliště? Ta která bydlí u západního nádraží? Má dlouhé blond vlasy?"... Otázek tam bylo nesčetno... Když odpověděla, rozzářily se mi oči... Je to ONA! Už nemusím brečet... Od té doby je můj život krásný... Věřím na osud... Nebyla to náhoda... Osud... Už v něj věřím... Ale můj život, je stále v mých rukou...