Dilema

Ráno se vzbudím a pláču. Super. To bude zase den. Navíc venku prší, což náladě taky moc nepřidá. Vduchu se vracím k našemu včerejšímu rozhovoru..Nejspíš ses urazil..sex je prý pro tebe DUŠEVNÍ záležitostí..musíš mít toho člověka rád, musíš si ho získat..Nezapomeň, že jsi ženatý. A já žiju v dlouhodobém vztahu. Co sis myslel? Že budeme spolu chodit na romantické procházky za ruku? Že spálíme mosty? Ne, vím, že ne. Přitáhneš mně k sobě, zažijeme spolu něco hezkého, ale nakonec někdo bude trpět. Nevím proč, ale myslím si, že bych to byla já.

Včera jsme šli s Alešem o pauze na oběd. A pak jsme měli sex na pánském wc v té restauraci. Hrozně bych Tě zklamala, kdyby ses to dověděl. Pro mně to ale nic neznamená..jen sex. Líbilo se mi to, bylo to přesně podle mých představ. Navzájem jsme se fyzicky využili. Asi to zní děsivě z mých úst, já vím.

"To je začátek?" ptal se mně.

"Ne, já nic nechci."

"Fajn a nemusíš mi nic vysvětlovat."

"OK, díky..."

Ty jsi mi pak napsal, že Ti chybím a že mi posíláš pusu. Ano, pro mně je sex fyzickou záležitostí. Leona, kamaráka, se mi diví proč se tomu tak bráním, zažít něco pěkného. Vztah se vším všudy. V podvědomí se tomu bráním, ale přitom Ti Tvé sms opětuji. Zašla jsem tak daleko, že už zřejmě není cesta zpět. Jenomže je to tak příjemné, že máš o mně zájem, o moji osobu, ne jen o tělo. Ptáš se jak mi je, když jsem nemocná, přeješ mi doboru noc a dobré ráno, zajímá Tě co mám ráda a co ne.. Ale co dál? Řekl jsi, že rodinu neopustíš. Já taky nechci nikoho opouštět. Ale když jsme tančili a ty jsi mi šeptal do ucha, že mně máš rád, bránila jsem se tomu říct Ti to samé..Nevím co dál..pustit se do toho naplno se všemi oběťmi, ale i klady anebo si žít dál svůj život..užívat si fyzicky a city do toho neplést....ale abys nakonec nebyl Ty ten, kdo bude trpět..