Přesýpací hodiny

Byl jednou jeden kluk. Jmenoval se Honza a byl to docela obyčejný kluk jako já nebo vy. Rád se smál,snažil se lidem pomáhat a chápat jejich problémy. Přátel neměl moc. Snad jeho jediným opravdovým přítelem byla jeho o rok starší kamarádka Zuzka. Ta s ním ovšem nemohla být napořád. Jednou se zamilovala do jednoho kluka a Honza už u ní přestal být na prvním místě. Už se neviděli každý den,už spolu nikdy nezažili to,co před tím. Ve třídě byl spíše tou tichou myškou,která o sobě moc nedávala vědět. Spousta jeho spolužáků ho neměla ráda. Kdyby jste se jich zeptali proč asi jen málo z nich by vám dokázalo odpovědět. Honza byl prostě jiný a mezi ně nějak nezapadl. Smířil se s tím, že do tohoto kolektivu nikdy úplně nezapadne. Smířil se s tím,že bude sám. Když byl Honza ve věku mezi čtrnáctým a patnáctým věkem života, začal si uvědomovat, že ho více přitahují kluci než holky. K holkám měl pořád stejný vztah, ale kluci ho začali přitahovat více. Ve snech se mu zdávalo o nich, ne o holkách. Honza byl z téhle změny dost v šoku. Nevím jestli to bylo tím, že ta změna přišla náhle, nebo tím, že mu a každému z nás jsou už od mala vsugerovávány názory toho typu holka kluk a nic jiného není normální, ale pravdou bylo to, že se s tím Honza moc dobře nevyrovnával. Smích se z jeho tváří najednou vytratil,už to nebyl ten veselý hoch s dobrou náladou a s optimistickým náhledem na svět.Přestal chodit ven a uzavřel se před okolním světem. Snad se před životem snažil ukrýt,nebo doufal v to,že ho oklikou mine. Ovšem Honzovi rodiče zpozorovali tuhle změnu a začali se ho více vyptávat. Honza jim však nic neřekl. Bál se,že by ho nemuseli pochopit. Nevěděl jaká bude jejich reakce, proto vše zapřel. Přišel konec školního roku.Honza byl dobrým studentem, proto byl přijatý na gymnázium. Snad doufal v to,že se tam všechno změní. Snad tam budou nový lidé,kteří ho přijmou mezi sebe. Prázdniny utekly jako voda v řece a nastalo září. Byl tu nový školní rok v úplně jiné třídě. Všechno dopadlo dobře a Honza si našel nové přátelé. Že by konečně vykročil tou správnou nohou? Že by to byl nový začátek nového života? Dny utíkaly. Den za dnem a nastal čas Vánoc.Lidé nakupovali vánoční dárky, zpívaly koledy a těšili se na příchod Nového roku. Honzovi táhlo na 16 a už v sobě nemohl dusit ten pocit samoty. Proto se přes internet seznámil s jednim hezkým klukem. Vše vypadalo perfektně.Byl ze stejného města,hezký a na pohled sympatický. Domluvili si schůzku v jedné malé zapadlé kavárně. Honza se na tento den chystal dlouho.Ne že by vybíral vhodné oblečení, ale spíše se na něj připravoval psychicky. Měl strach, aby ho nikdo neviděl,aby ho nikdo nepoznal. Den s Martinem dopadl super. Honza šel domů a po dlouhé době se na jeho tváři objevil úsměv. Konečně měl pocit,že tu není sám. Ten pocit však netrval dlouho. Zanedlouho poté se stalo to,čeho se nejvíce obával. V té kavárně ho poznala jedna spolužačka a navenek vyplavalo to,co v sobě ukrýval celé 2 roky. Musel s pravdou ven. Většina spolužáku se k němu otočila zády. Bylo jen velice pár lidí,kteří ho chápali a nestranili se od něj. Doma to však nebylo o nic lepší. Podporu v rodině nenalezl a Honza se propadl do naprosté tmy. Znovu se přestal se všemi stýkat, celé noci probrečel. K tomu všemu se přidaly problémy, které měl teď ve škole. Začaly se mu zhoršovat známky. Jeho prospěch klesal ke dnu.Honzovi se teď najednou všechno zhroutilo. Jeho životní sen spadl, jako domeček z karet. Zůstal sám. Před sebou neviděl nic,jen tu temnotu,která ho obklopovala. Vše vyvrcholilo činem, který málokdo z vás pochopí. Honza spolykal prášky na spaní, aby usnul navždy. Naštěstí( možná na neštěstí)rodiče stačili zasáhnout dříve než bylo pozdě a zavolali záchranku.Tím mu zachránili život,ale vrátili ho znovu do tohoto černého světa. Tímto všechno skončilo. Honza mohl být úspěšným člověkem, mohl mít šťastný život, teď je ale zavřen na psychiatrické léčebně. A to vše jen kvůli konzervativním heterosexuálům, kteří nedokázali přijmout člověka, který byl jiný než ostatní. Odsoudili ho dříve, než jim mohl ukázat jaký doopravdy je.