Z obyčejného života I.

,,Novotná k tabuli!" probudil mě profesor z mého snění. Sotva jsem si uvědomila, že je chemie, nahodila jsem kyselý výraz, vzala sešit a šla před tabuli. Neměla jsem snahu o tvoření rovnic a když mu došlo, že to vážně neumím posadil mě s pětkou a vítězně se usmíval. ,,Peťul, to si opravíš" utěšovala mě Lucka, i když já se v duchu modlila, abych na konci roku nepropadla.

,,Luci, zajdeme dneska do toho kina, jak jsme se domlouvaly?" křikla jsem cestou do jídelny na mou spolužačku. ,,Jééé, Peti, promiň já zapomněla a domluvila jsem si něco s Jirkou, ale vynahradíme si to příště". Co jsem taky čekala. Od té doby, co si Lucka našla kluka svých snů (teda aspoň ona to tak říká) se na mě "vykvákla". Ale já ji to vůbec nevyčítám, naopak, moc ji to přeju.

Cestou domů jsem se zamyslela tak hluboce, že jsem přejela mou zastávku. Ale, jak se říká, že všechno zlé je pro něco dobré, alespoň jsem si udělala příjemnou procházku s batohem na zádech. Doma to bylo, jako každý den. Umývala jsem nádobí, udělala si něco k snědku a zamířila jsem si to do pokoje, kde jsem se chystala na úterní rozvrh. "Sakra", vydala jsme ze sebe, když mi došlo, že mám zítra písemku z angličtiny. Tudiž mi nezbývalo nic jiného, než vzít trochu pomačkaný, okopírovaný list z certifikátu a přepisovat si věty na cvičení: "from the active to the passive". Poté jsem se vrhla na progresivní daně, nevím proč, ale měla jsem divný pocit, že budu zkoušená - znáte to, takový ten nepříjemný pocit v břiše? Poté jsme se naprosto vyčerpaná uvelebila do vany, která příjemně voněla vanilkovou pěnou do koupele od Avonu.

Když jsem si příjemně naladěná začala broukat písničku Lucky Vondráčkové přišla mi SMSka. Popadla jsem svoji ctěnou Nokii a doufala, že to není operátor. Nebyl, byla to Monča - spolužačka ze třídy. V textovce stálo: Ahoj Petulko, mam pro tebe zhavou novinku. Chodim s Tomem! Vyslo to, mela si pravdu zlaticko. Dobrou noc, vice zítra ve skole. Monula. Paráda, pomyslela jsem si v duchu. Nemyslela jsem to zle, jen mě začíná užírat, že jen já jsem sama. Zabořila jsem se do četby veledíla Otce Goriota a dostala se tak do jiného světa.

"I've been runnin in crcles all day long, I'm out of breath but I'm still going strong, I'm gonna get'cha yeah no matter what they say, You think I'm looseing but I Always get my way" a v této větě svůj mobilní budík většinou zaklapnu, ale tentokrát mi vyzváněla celá melodie. Do školy se mi ani za mák nechtělo, ale při pomyšlení, že mi ujede bus jsem hbitě vyskočila do koupelny. Já zase vypadám, pomyslela jsem si, ale co, lepší už to nebude. Opláchla jsem si tesáky, trošku se zkulturnila - lehce nalíčila svou oblíbenou černou tužkou od Avonu a řasenkou od Maybelline, nanesla lehký make-up, rty si natřela jahodovým Labellem a v neposlední řadě pročísla svou hřívu a přidala nějaké sponky. Při pohledu na mobil, jsem zjistila, že snídani už nestihnu a měla jsem co dělat, abych stihla autobus.

Tentokrát jsem běžela - zase. Ujel mi před nosem! Tak jsem si počkala šest minut na zastávce, která se začínala pomalu, ale jistě zaplňovat "nedočkavými" studenty a důchodci, kteří vyjíždí na svůj výlet do Kauflandu. Dnešní cestu v buse mi zpříjemňovala hlavně Lady Gaga, která mi zpívala skrz sluchátka. Po cestě do šatny jsem potkala školníka, to bylo určitě znamění, že se mám přezout a tak nic nebudu riskovat a přezuji se do pohodlných barevných napodobenin conversek z Clockhousu.

Jak jsem předpokládala, vyzkoušel mě a já ze sebe vysmolila co se dalo. Za to přepadovou písemku z dějepisu jsem tedy nečekala a když jsem spletla pořadí prvních českých králů a přehodila příjmení u prvních pražských arcibiskupů - úsměv mi uhasínal. O volné hodině jsem poslouchala zamilovanou Monču, jak mi vyprávěla své zážitky z prvního rande. Vlastně jsem ji tak trochu záviděla, ale byla jsem šťastná, že je šťastná ona.

Na icq jsem si většinu času, kdy jsem byla on-line propsala s novým kamarádem z práce - fakt sympaťák. Vlastně se s ním bavím hlavně, protože když holky budou se svýma klukama já budu mít někoho v záloze. Bylo to ode mě celkem kruté a tak jsem si to moc nepřipouštěla. Tuto noc jsem usla kdesi v části, kdy Otec Goriot umírá. Na další den jsem se neučila vůbec nic a ani jsem na to neměla náladu. Přála jsem si usnout a vzbudit se ve světě, ve kterém budu opravdu šťastná…