Zlomenina

Lyžování. Alpy. Voda v sníh. Hornina v kopec. Tyče sloupy lana kola vlek. A jak sem řek. On chvilku vedl. Cesta vede jižní naší krajinou. U Dvořiště dívek holých houfy. Zima jako sviňa. Hroty jako hřeby. Cesta z děr se rázem mění v dálnici. Nikde žádné četnice jen značky a krajnice. Taky manželka si veze zadnici. U chaty tahám tašky chlastu z auta. Drahá mne nabádá k přesunu tašky hadrů.
Místnost je tak veliká jako zima v ní.
Mnoho postelí vedle sebe bez mezer.
A je tu jízda večerní, seznámení s neznámýma, přivítání známých.
Řečí je tu spousty, piva mizí záhy. Rum, slivovice, griotka a už je tu vodka.
Všude samý led a přitom je tu trávy slet.
Zábava se rozpoutá.
Otcové a jejich děti, milenci a přátelé.
Ráno upoutá dutostí hlavy. Jako by v ní nic nebylo.
Oblékání a bágl jídla, pití plná termoska.
Koupě permic i když je to nanic.
Už mne vezou kabinou.
Na vrcholu vybíhám a na jiný vlek usedám. Pak se dolu šinu u hospody bágl nechám.
Vše je ještě v mléčném oparu .
Slunce vychází hory kopce obchází.
Je tu krásně, jako jiné básně.
Pár jízd zvládám, hladový a roztrhán se k restauraci šinu.
Pivo, griotka a žádná vodka.
Venku řízek z báglu.
Pak si lyže nazouvám a jízdě se oddávám.
Lyže jedna vypadla a už je tu pád pro mne mat.
Bolest jako sviňa, noha byla překroucena.
Dolů se pak vydávám a bolesti poddávám.
Co jindy pět minut trvá, já za hodinu nestíhám.
Dole do kabinky sedám.
Vypadám jako zlomený člověk, jistě nejsem hory první oběť.
Dole vidím kříž červený, klepám tam naň a německy nemluvíc, ukazuji na botu a nohu.
Už mne vedou, pak i vezou do nemocnice.
Výslech a pak rentgen. Chtějí se mnou diskutovat není jak. Rukama očima pak se nachází překladatel. Otec lyžovací oběti. Myslím, že diagnózu doplňuje o své názory. Co se dá dělat.
Prý je to moc oteklé a do gipsu to mají dát až doma. Z ordinace ven to byl jejich sen. Jsem bez bot sám na vozíku ze sanitky. Chtějí ho uvolnit. Vezu se do výtahu. Nestíhám vystoupit a tak jezdím jak kdo přepravu potřebuje. Po čtvrtém pokusu se zdárně daří. Přezkáče u výtahu berle v rukou.
Drahé já tak volám aby pro mne přijela.
Dost rád ji tak vidím po pití už zase slídím.
Na chalupu mne přivezla.
Všichni jsou zvědaví, tak jim to po svém vyprávím.
Když mi to nevěří, ať si to ověří.
A pak se zase pije, kouří, jí a vypráví.
Bylo to tam moc hezký.
Lidi, příroda, chalupa zoufalství.