Šťastnější život

Přišla jsem za Tebou do obýváku. Sedíš v křesle a díváš se do ohně v krbu. Nepodíváš se mi do očí. Za to Tě nenávidím. Stojím tu před Tebou a chvěju se zimou. Neřekneš posaď se, ohřej se. Nepodáš mi svetr, ani deku. Vůbec Tě nezajímám. Za to Tě nenávidím. Nenávist, to slovo snad ani nedokáže popsat to, co k tobě cítím. Už se ani nepamatuji, proč jsem si tě vzala.
Po tvářích mi tečou slzy. Pláču? Ne, brečím. Pláčou jenom princezny v pohádkách. Nejsem princezna. Nikdy jsem nebyla. A život s Tebou rozhodně není pohádka. Stále ještě brečím a ani nevím proč. Nevstaneš, neobejmeš mě. Za to Tě nenávidím.
Ptám se nahlas: „Máš mě ještě rád ?“ Nezavrtíš hlavou ? Nepřikývneš ? Nezvedneš hlavu ? Nic neuděláš ... . Nenávidím Tě za to.
Dívám se na Tebe, pak na oheň, pak znovu na Tebe. A najednou ... všechna nenávist je pryč. Nic mi po ní nezbylo, jen lítost. Lituju, ale ne sebe. Lituju Tě, za to, jak jsi ubohý, ubohý a nečinný.

EPILOG

Už je to dva měsíce, co jsem od Tebe odešla a ... jsem šťastná. Úplně šťastná. Jsem šťastná bez Tebe. Nikdy už neudělám stejnou chybu. Podepsala jsem rozvodové papíry. Začínám nový život. Šťastnější život. Život bez Tebe.