Počítačová éra

Pátek ráno
„Hádej co!“ ječí na mě nadšeně Katka už z dálky.
„Eh… netuším.“ Ale bude to asi něco velkého, když kvůli tomu tak jančí…
„Už mám zavedený internet v pokoji!“
„Hm… To je paráda,“ zamumlám. Jdu si rychle nachystat věci, než spustí. Ovšem Katka s Luckou mi jsou v patách. Slyším za sebou, jak radostně švitoří o těch bezva hrách na internetu.
„Co ty, Ivi? Budeš večer na icq?“
„To asi těžko. Víte, že doma nemáme internet,“ odpovím.
„No jo…“ vzdychne Lucka.
„Tak pojď po škole k nám,“ navrhne mi Katka.
„Ne víš, já musím po škole skočit do knihovny. Ještě mi chybí nějaké knihy do čtenářského deníku. Chcete tam taky půjčit nějakou knížku?“
„Jo, třeba.“ Pokrčí rameny Lucka.
Hned na to přijde do třídy učitel, takže nám nezbývá nic jiného, než zasednout do lavic.

Pátek odpoledne
Už jsem na cestě do knihovny. Když vejdu dovnitř, uvidím jediného čtenáře… jinak všichni sedí u monitorů.
Vyberu si knížku od své oblíbené spisovatelky. Pak se rozhlédnu kolem sebe… rozmyslím si to a popadnu ještě raději další dvě pro Lucku a Katku.

Pátek večer
Teď už jsem doma. Páni, tu je ale nuda! Už jsem přečetla všechny tři knížky a teď nemám co dělat.
Cítím špagety. Večeře už bude za chvilku… mňam!
„Ivčo! Večeře!“ Ááá… už je to tady- mamčino známé volání.
„Zítra pojedeme k babičce. Má narozeniny,“ oznámí mi mamka, hned co usednu ke stolu.
„Já úplně zapomněla, že už je zítra třetího června!“ zvolám.
„Jojo, ten čas ale letí…“ zamumlá mamka, s hlavou zabořenou v časopise.
Jé! To bude paráda! Babička bydlí v přírodě u lesa. Touhle dobou tam roste spousta ovoce! Tam aspoň uniknu těm řečem o počítači…

Sobota ráno
Už jsme na cestě. Právě vyjíždíme ten velký kostrbatý kopec k babiččinu domu.
Když vystoupím z auta, ovane mě teplý vánek. Ucítím směs čerstvě posečené trávy a šeříku a hned je mi lépe. Babička vyběhne ven z její chalupy a utíká se s námi přivítat. Jako vždy voní po buchtách.
Sníme oběd, a potom babička a mamka jen tak klábosí.
Já vyjdu ven a lehnu si do trávy. Zavřu oči a cítím, jak mě slunce hřeje na obličeji.
„Ivuško?“ uslyším za sebou hlas…
Otočím se a tam stojí babička.
„Ano babi?“ usměji se.
Sedne si vedle na stoličku a prohlédne si mě.
„Co je?“ zeptám se.
„Zdáš se mi nějaká smutná. Tebe něco trápí?“
„Vůbec ne.“ Odpovím a snažím se vypadat co nejradostněji.
„To si představ, Ivi,“ spustí zase babička, „já dneska byla u Dáši a ta má vnučku, víš- asi stejně starou jako ty. A ta její vnučka mi ukazovala takové různé hry na tom jejich computru. No to je věc, ten počítač, to ti řeknu!“
Obrátím oči v sloup.
„To je právě to, co mě tak trápí ! Pořád jenom počítač, počítač a počítač. Jste z toho všichni úplně zdegenerovaní! Jako by snad na světě nebylo nic jiného!“ vybuchnu.
Najednou se vzpamatuji. Vidím, jak je ze mě babička zaražená. I já sama ze sebe jsem zaražená. Nevím, co mám teď říct… takhle jsem před babičkou ještě nikdy nekřičela.
Babička vzdychne. Já raději sklopím oči k zemi. Ta chvilka ticha co teď trvá, je snad celá věčnost!
„Mami! Ivi! Buchty už jsou hotové!“ zavolá z okna máma. Uf! Ještě že tak. Jinak bychom tady seděly snad až do noci.

Pondělí ráno
A je tu zase pondělí ráno… První hodinu máme dějepis.
„Už toho ke konci roku moc probírat nebudeme. Ale nezapomínejte, že do konce týdne očekávám vaše projekty o viktoriánské době.“ Oznámí nám učitel na začátku hodiny.
Do prčic! Já na to úplně zapomněla! Udělat celý projekt a mít na to jen čtyři dny, to je vážně zlý sen!
Hned po škole utíkám do knihovny. Když dorazím (celá uřícená), hned se opřu o dveře, abych je otevřela. Bohužel se nepodívám na vzkaz napsaný na dveřích a bouchnu se do hlavy. Až pak si všimnu lístku:

ZAVŘENO Z TECHNICKÝCH DŮVODŮ.
MĚSTSKÁ KNIHOVNA BUDE OTEVŘENA AŽ ZAČÁTKEM
ŠKOLNÍHO ROKU.

Ach ne! Co teď budu dělat? Pokud ten projekt neodevzdám, dostanu na vysvědčení trojku! To mě mamka zabije…

Čtvrtek ráno
„Co se děje? Jsi nějaká skleslá…“ ptá se mě Lucka po příchodu do školy.
„To je tím, že už zítra musíme odevzdat ten projekt. Já nemám vůbec nic. Knihovna je zavřená a doma taky žádná knížka není. Ach jo… já se snažila sehnat něco všude možně! Budu mít trojku a zaracha k tomu…“ natahuji.
„Ale né… Tak… tak pojď po škole k nám. Něco najdeme na internetu…“ snaží se mě povzbudit Katka.
„Hm…“ odpovím vyhýbavě.
„Žádné jiné prostředky nemáš,“ začne se smát Lucka.
„No jo no…“ směju se taky.

Čtvrtek odpoledne
A tak je to domluveno… Po škole jdu ke Katce. Káťa bydlí hned u školy, takže cesta není tak dlouhá.
Katčini rodiče ještě nejsou doma, takže máme celý dům pro sebe. Nejprve si uděláme svačinku. Co na tom, že jsme před chvílí obědvaly…?
Jakmile dojíme, jdeme ke Katce do pokoje. Když si sednu k počítači, Katka řekne:
„Hele, já si teď musím odskočit, tak zatím zapni počítač. Jestli to teda umíš…“
„Hahaha… To snad ještě zvládnu,“ odpovím.

Tááák. Už mám všechny informace opsané z internetu. Bylo tam všechno! Takhle určitě z projektu dostanu za jedna.
„Co je?“ zeptám se, když uvidím, jak na mě Katka pokukuje.
„Ty víš co…“ odpoví.
„To teda nevím,“ odporuji.
„Je to dobrá věc, že? Internet…“
„Hele, já přece nikdy neříkala… no dobře přiznávám. Je to vážně užitečné…“
„A zábavné,“ nedá se Katka.
„A zábavné, ale nic se nesmí přehánět,“ stojím si za svým, „ale zase na druhou stranu… žijeme přece ve třetím tisíciletí, ne?“