Mejdan

Ten kout, kterým končilo sídliště, neměl dobrou pověst. Stál tam jeden panelák, tak trochu vysazený z okolní zástavby. Sloužíval jako ubytovna, nyní je prázdný a totálně zničený. Snad proto byl jistou dobu azylovým místem záškoláků a pochybných partiček dospívající mládeže. Místní obyvatelé z vrozené opatrnosti a díky špatným zkušenostem, se místu vyhýbali obloukem. Z obavy možné odvety nebyly žádné stížnosti ani žaloby. Skupinka výrostků dokázala pod pohrůžkami přimět školáky, aby jim nosili peníze, případně je okrádali o věci. Pozvolné demolování objektu nebylo z venku patrné. Škody narůstaly s narůstajícím vědomím beztrestnosti. Bylo s podivem, že ke skupině nepatřili ti, které by tam mnozí rádi viděli.
Příběh, který vedl až k tragédii, začal návštěvou na stadionu. Bylo nedělní dopoledne a hrálo se místní derby. Družstva dorostenců dvou čtvrtí měla dost početné skupina přívrženců. Naučené skandování hnalo kluky do boje o každý míč, hrál se pohledný fotbal. Nerozhodný výsledek kvitovaly skupinky pokřikem: "Byli jsme dobří, byli jste dobří, příště budeme lepší." Spokojenost na obou stranách. Pro partu místních fandů důvod k oslavě, čekali totiž pořádný debakl. Vůdčí postava skupinky, zvaný "Eso", která si říkala
"Baráčníci", podle své základny v onom paneláku, neboli baráku, vybral od všech peníze a šel koupit pár krabic levného vína. Přesun proběhl celkem v klidu, drobné pokusy něco zničit se neujaly. Ani přítomnost tří dívek nebránila klukům ve vulgarismech. Byla to divná parta. Do paneláku se protáhli dveřmi, ve kterých byla vymlácena skla. Ve třetím patře byla ještě trochu zachovalá kuchyňka, na podlaze větší místnosti byly nataženy staré deky. Tři velké květináče sloužily jako popelníky, které byly do poloviny plné nedopalků. Několik kelímků svědčilo o časté konzumaci alkoholu, který byl cítit stejně, jako pach cigaret v celé místnosti. Příchod chlapce s vínem byl přijat s jásotem. Jedna z dívek pustila hudbu z mobilu. Prvotní zábrany po několika doušcích vína začínaly brát za své, debata se dostávala na úroveň hospodských kecalů. Různé zkazky z úst starších kluků, jejich výmysly ve vztahu k sexu nasvědčovaly, k čemu směřují. Uběhla víc jak hodina, jeden ze čtrnáctiletých hochů už byl na mol, sám vypil skoro celou krabici vína. Silná nevolnost ho přiměla k odchodu, pak zůstal ležet v kuchyni na zemi, nikdo se po něm nesháněl. Nejstarší, sedmnáctiletý mladík, začínal s jednou dívkou rozehrávat milostnou hru. Zbylé dvě dívky odmítly přistoupit na podobnou věc s dalšími hochy a proto odešly. Odešli i dva nejmladší kluci. Při odchodu chtěli pomoci chlapci v kuchyni, ale nebyl zatím schopen pohybu. Zůstali tři mladíci a dívka, které pravděpodobně chování hochů nevadilo. Konzumace vína se jim pomalu vymkla z rukou, narůstající opilost již nedokázali zastavit. První náznaky vzájemného osočování a brutality, přešly v náhlou šarvátku. Hoši se nemohli dohodnout, kdo a kdy bude s dívkou. Ta v opilosti všechny provokovala, úplně nahá pobíhala mezi nimi a vysmívala se jim. Padla první facka, pak dívčino tělo zmizelo pod těly tří mladíků. Neznalost sexuálních praktik mělo za následek, že se dívka přestala smát. Začalo se ozývat bolestné sténání, pláč, brzy se ozvaly první bolestné výkřiky. Chlapci jakoby ztratili rozum, až když dívka zmlkla a ukázaly se kapky krve, přestali ve své euforii. Nejstarší hoch, ještě spojený s dívkou, i v opilosti pochopil, že se stalo něco hrůzného. Netečný pohled, pokousaná prsa a odřená ústa dívky vyvolala paniku. Dříve než byli schopni se k něčemu odhodlat, objevil se ve dveřích hoch, který se probral v kuchyni z částečné opilosti. Dlouhý kus železné tyče v jeho rukou byla zbraň, kterou použil při pomstě své sestry. Nerozpakoval se ani sekundu. Jeho sílu násobil vztek za vlastní slabost skončit s touto šílenou partou. Vztek, že stál mezi dveřmi a hned nezasáhl. Vrhl se na chlapce, jednoho praštil přes nohy, druhého do ramene, ale oběma se podařilo utéct. Soustředil se na mladíka, který ležel vedle jeho sestry. Praštil jednou a ještě jednou, pak se zhroutil na zem, držel sestru za ruku a zoufale se rozbrečel. Byl v šoku a tak ho našli i zdravotníci a policisté, které přivolal jeden z poraněných. Tato tragédie neměla mrtvých, naštěstí, ale přinesla do života jejich aktérů trvalé trauma. Dívka v bolestivých útrapách jen ztratila vědomí, přesto její poranění navždy změnilo její život, nikdy neotěhotní. Mladík, zvaný "Eso", bude žít do smrti s jednou plící. Hoch, který ho praštil, se těžko zbaví přestavy svého činu. A co ostatní? Někdo se bude dušovat, že za nic nemůže, jiný, že se ho to netýká. Možná jen jeden přizná, že tomu mohl zabránit. Ale ani tento případ nebude pro druhé mementem, dál se budou stávat podobné případy, protože po závisti je lhostejnost druhou vlastností, která odlišuje lidi od zvěře. Nastává převrat hodnot, život se stává zbožím, které nemá pro někoho žádnou cenu. Děti, jako tvůrci problémů tvrdí, že rodiče jsou těmi, kdo je neumí řešit. Není dobré přehlížet, že z této generace mohou vyrůst nebezpeční světovládci násilí. Zrozením každého jedince, se vždy zrodí i potenciální nositel problému.