Trošku jiný život: Doživotní stihomam ze zubní vrtačky

Magda si po padesáti minutách konečně vydrhla svůj chrup do posledního koutku. Potom schovala všechny svoje kartáčky i pastu zpět do přihrádky, opláchla si obličej a ruce si utřela do Brutíka. Kocour se okamžitě otřepal, pak si ji změřil naštvaným pohledem, a zatímco hledala svou kartičku od lékařky, vlezl do její tašky a vyčůral se tam.
„Brutoslave!“ zaječela.
Vojta vyběhl z obýváku lehce zděšený jejím výkřikem, ale jakmile zjistil, co se stalo, vyprskl smíchy a počůranou tašku vynesl do kontejneru.
„Nic si z toho nedělej, byla to jenom igelitka, naštěstí...“ usmíval se na svoji družku ve snaze ji ukonejšit.
Brutoslav měl zaracha a kvůli svému činu byl nemilosrdně vězněn v koupelně.
„A ty černý fleky na těch stoličkách vůbec neřeš, kdyby to byl kaz, tak už by tě to dávno bolelo.“
„A jak to můžeš vědět? Co jinýho by to bylo, když ne kazy?“
„Nevím... Stejně ti řekne, že to kazy nejsou a najde ti tam jinej.“ zamrkal na Magdu. „Nemám jít přece jen s tebou?“
„Ne, to je dobrý. Ariel mi slíbil, že mě uklidní, až budu sedět v tom křesle...“ odpověděla mu, políbila ho, a poté se vydala na svou preventivní zubní prohlídku.
„Jen aby ti tam nezačal zpívat serenádu!“ zavolal na ni z okna.

* * *

„Jak můžou nelidé způsobit to, že je všichni najednou uvidí? Vždyť to přece nejde zničehonic.“
Lucka seděla s Legolasem na lavičce v parku a dumala nad tím, jak postupovat v záležitosti, kterou jí její elfí přítel nastínil.
„Samozřejmě, že to nepůjde hned.“ řekl. „Ale postupem času se to projeví. Nelidé ovládají stavbu a strukturu různých substancí, ze kterých jsou tvořena například jejich vlastní těla. Mohou také zřeďovat či zhušťovat tyto substance a způsobit tak hmatatelnost našich i jejich podob.“
„Tak to je ovšem průšvih.“ povzdechla si Lucka. „A co s tím jako máme teď dělat?“
„Protože ty a tví přátelé nás dokážete vidět, máte také citlivější vnímání na nehmotné existence. Pokud se začnou nelidé zpodobňovat do hmotných těl, uvidíte je díky této citlivosti dřív než obyčejní lidé. A když jim dovedete zabránit v dalším prolínání rovin, ušetříte tím ostatní obyvatelstvo velkých překvapení.“
„No dobře, ale řekni mi, jak máme asi zabránit milionům nelidí v jejich postupu, když nás není ani deset?“
„Vás ne, ale nás ano. Nás je také velmi mnoho. Stačí, když budete spolupracovat s námi a společně se dostaneme k řešení. Protože žijete ve hmotné rovině, můžete ji ovlivňovat lépe než my. A my naopak můžeme řešit záležitosti, které se odehrávají na rovinách nehmotných. Naše spojení bude velkou pomocí, věř mi.“
„Tak jo. Jak začít?“
„Začít by bylo nejlepší s obranou. Kdyby tě náhodou chtěl někdo z nelidí napadnout, měla bys jako první vědět, jak se útoku ubránit. Totéž platí i pro ostatní. To už si ale vyřídí oni se svými anděly. Teď pojď se mnou tam za ten strom.“
„Legolasi...“ zčervenala Lucka až za ušima.
„Nezamýšlím nic z toho, co tě napadá. Chci tě jen navést na to, s čím budeš pracovat.“
Lucka tedy vstala, vzala ho za ruku a popošli pár metrů dál až k mladému javorovému stromku.
„Teď sáhni na jeho kmen a zavři oči.“
Dotkla se javory oběma dlaněmi, zavřela oči, a v tom okamžiku ucítila, jak její ruce začínají jemně brnět.
„Každá přírodnina obsahuje silné vibrace, přestože nejsou viditelné. Je to na podobném principu jako substance, z níž jsou tvořena těla nelidí. Ty se potřebuješ nyní naučit, jak využít vibrace přírodnin k obraně před silami nelidí. Nepoužívají nic jiného než svou vlastní substanci. Přírodní vibrace je dovedou díky vibrování rozkmitat a rozptýlit do prostoru. V tom spočívá obrana pomocí duší přírodnin.“
Zůstala stát naprosto ohromená.
„Tak tohle by mě nikdy nenapadlo...“
Legolas se pousmál. Utrhl jeden lísteček stromu, dal jí ho do vlasů a objal ji.

* * *

„Tak se na to podíváme. Otevřete ústa...“
Magda vpustila zubařské zrcátko mezi své zuby a pomalu se připravovala na hrůzné sdělení ohledně obrovských tmavých skvrn, které nedávno našla na dvou stoličkách. Ucítila škrábání lékařského nástroje po sklovině, když vtom jí zubařka klidně pověděla:
„To nejsou kazy.“
„A co to teda je?“
„Vypadá to spíš na nějaký pigment. Kdyby to byl kaz, tak by to bylo měkké, když bych do toho škrábla.“
Magda si oddechla. Přece jen měl Vojta pravdu.
Zubařka prohlížela i ostatní zuby, sem tam do nějakého škrábla tím nepříjemným přístrojem, přičemž dvakrát zamumlala „Tady něco malinkého je.“
Pomoc!!! pomyslela si Magda a stiskla si ruce.
Vtom se v ordinaci objevil Ariel – za zády lékařky, která si chystala nejrůznější hororové přístroje na zákrok.
„Neměj vůbec strach, prosím tě, vždyť jsou to jenom malé kazy.“ zamrkal na ni.
„Hmm...“ odpověděla mu v myšlenkách (přece jen měla pusu plnou vatových vycpávek a hadiček).
„Takový malinký kazík, co by za to někteří jiní lidé dali?“ pokoušel se ji anděl uklidnit. Všiml si ale, že to nějak valně nepomáhá. Také mu došlo, že osobu, která před třemi lety podstoupila drastickou chirurgickou operaci na zubní klinice, srovnáním s mnohem horšími případy sotva utěší.

Vrtačka se rozezněla. Voda stříkala všude kolem, odsávačka na plný výkon. Odporná věc, ovšem nadmíru reálná. Jakmile vrtání přestalo, opět se spustilo. A tak pořád dokola, až z toho Magda bledla.
Ariel k ní přistoupil blíž; pak se nad ni naklonil tak, že ostré zubařské světlo prosvítilo jeho blonďaté vlasy a on se se svou hlavou proměnil v druhé slunce.
To však Magdě přišlo natolik ujeté, že se téměř začala prát s počínajícími křečemi v břiše.
„Vypadni!“ nabádala ho myšlekami. „Já nechci vrtačku někde v krku!“
„A proč bys ji měla mít v krku, když máš kaz v zubu?“
„Ty blázne, zmiz odsud!“ zoufala si, bojujíc s malými záškuby bránice.
Ariel se na ni zazubil – přitom na ni vycenil celý svůj dokonalý bělostný zářivý úsměv bez jediného „kazíku“.
„Taková provokace!“ mračila se na něho.
(Lékařka se podivila, čemu se asi pacientka se dvěma kazy může v ordinaci smát.)
Ariel se nakonec podřídil přání Magdy a ordinaci opustil.
„Tak, už nebudu vrtat.“ oznámila jí zubařka a obrátila se ke stolečku k míchání plomb.
„Ufff... to nejhorší je za mnou.“
Pak se ošetřující znovu otočila k ní a vrtačka se rozezněla znovu.
„A... aaa... áá...!!“

* * *

„Radku, slyšíš mě?“
„Jo, slyším.“
Samson se posadil na židli a naklonil se ke svému studentovi tak, že svou pozicí jasně naznačoval důležitý hovor.
„Co se děje?“
„To ti právě chci říct. Proto jsem tady.“
Radek si přisedl k němu, odhrnul ze stolu knížky a poslouchal, co mu jeho průvodce přišel sdělit.
Prolínání světů zvýšilo vážnost jejich hovoru víc, než se dalo předpokládat. Oba dva si dobře uvědomovali, co by to znamenalo, kdyby nelidé zhustili látku, z nichž jsou nehmotné bytosti tvořeny.
„Potřeboval bych, abys spolupracoval s Magdou.“
„A proč zrovna s ní?“
„To pochopíš... Ona dovede nejlépe porozumět tomu, co ty budeš používat pro svou obranu proti nelidem.“
„A ty mi to vysvětlit nemůžeš? Vždycky jsi mě všechno učil ty... Proč ta změna?“
„Pracujeme s Francem a ostatními na záležitostech, které se odehrávají na naší rovině. Ale není to jediný důvod. Chtěl bych, abyste si mezi sebou posílili důvěru a týmovou práci. Bude to pro vás hodně podstatný základ.“
„Tak dobře. Jak chceš.“ přikývl Radek. „Ale jak jí to mám oznámit? Nikdy jsem po ní nic takového nechtěl.“
„Ona se ti ozve sama. Už brzy.“
S těmi slovy se Samson odebral zpět za svými společníky, aby pokračovali v přípravách na přerušení plánu nelidí.

* * *

Magda vyšla z ordinace. Byla vyčerpaná, vyvrtaná ve dvou zubech a chudší o devadesát korun. Když s otupělým myšlením kráčela po přerovských ulicích, objevil se vedle ní Alex.
„Až se dáš trošku do kopy, chtěl bych ti ještě něco vysvětlit.“
Jeho chráněnkyně na něj pohlédla naprosto prázdnýma očima, až se sám lekl, co se to s ní u lékařky stalo.
„Jsi silná, takové malé hloupé vyšetření tě přece nemůže porazit.“ povzbudil ji – a jak předpokládal, úspěšně. Důvěra v její sílu pro ni byla pokaždé přesvědčivá.
„A o co jde tentokrát?“
„Ty, Radek a ještě Adam spolu budete zdokonalovat svoji obranu.“
„Radek taky?“ podivila se.
„Ano. Chtěli bychom, abys mu napsala a domluvila se s ním na setkání.“

Po návratu domů zmoženě povyprávěla Vojtovi, co se jí všechno přihodilo, i to, že podle jeho původních slov to nebyly kazy. A že jí skutečně místo toho našla jiné dva.
„Vůbec jsem to neříkal, že?“ smál se.
Poté odešla do pokoje, apaticky zapnula počítač a napsala Radkovi mejl. Potom upadla na pohovku a vyčerpaně se z dnešních šoků přenesla do lahodného odpočinku.

* * *

Zapípal mobil. Radek obdržel upozornění, že mu přišel mejl od Magdy, a tak se přihlásil do své schránky a očekávanou zprávu otevřel.

„Ahoj rAdku. Chětla bych se tě zetpat, jeslit by sis zítra v pět neudělal čaj. Budou tam i Alex a Airel. Všichni tě rádio přivítáme. Madha.“