Život

Nikki – rázná, veselá důvtipná a přitom někdy uzavřená do sebe a přemýšlivá. 5 let. Dost nízký věk na to aby se tak malé děvče dokázalo o sebe postarat. Snad chtěla, nebo k tomu byla lépe řečeno donucena. Narodil se jí totiž bratříček jménem Johnny ( Honza). Všichni a všechno se točilo jen kolem něj. Nikki se domnívala, že pro ostatní už nic neznamená, že je jim ukradená. Nezajímá je. Ba dokonce si pomyslela, že kdyby utekla, nikdo by si toho ani nevšiml. Snažila se na sebe upoutat pozornost a tak občas něco vyvedla. Ačkoli to leckdy myslela dobře, dostala jako obvykle vynadáno. Tak vzala svůj život do svých rukou.

Velkou oporou jí byl děda z otcovy strany. Měl jí moc rád už jako maličkou, když jí přivezly z porodnice. Zamiloval si jí tak, že na ní prakticky nedal dopustit. Byla to jeho první vnučka a tak si jí musel rozmazlovat. A to náležitě. Kupoval jí dobrůtky. Různé čokolády či sety typu Merci. Také spoustu bonbonů hraček a věciček, které Nikki chtěla. Dovol jí hodně věcí, třeba být na zahradě a řadně se zašpinit, nebo ,,rýt stromy“ , běhat všude možně a válet se jen tak v trávě. Když byla sezona, tak ráda jedla ovoce ze zahrady. Taky lezla po stromech a budovala si tam ,,domečky“. Ovšem, nezapomněl jí krom toho taky naučit spoustu věcí, za což je mu teď jistě vděčná a je ráda.

Jak šel čas, Nikki rostla a s tím i léta plynula. Přibyla jí jedna velká, ale tak otravná starost. Š K O L A. Věděla co jí čeká, protože jí o tom děda nesčetněkrát vyprávěl, a jako vždy měla ,,desetitisíc otázek“ , takže toho věděla hodně. Nastal čas… malá Nikki vyrazila do školy. Z počátku to docela šlo, ale postupem času to bylo těžší. Léta plynula… z Nikki už byla 11 slečna. V té době navštěvovala 6. Třídu. Právě v tomhle zlomkovým čase se událo mnoho událostí. Nikki měla po smrti svého dědy zdědit dům.

V únoru jí zemřel děda a ona se s tím musela vyrovnat. Bylo to těžký a náročný. Chtěla třeba měsíc jen tak ležet a brečet , vzpomínat… , ale čas byl neúprosný. Její babi, dědovo manželka a jejich společná dcera Šárka, chtěli získat dům a prodat ho , aby měli peníze. Nikkčin úmysl byl překazit jim plány a získat dům do svého vlastnictví. To bylo ovšem téměř nemožné, protože Nikki nebyla plnoletá a tím jí to prakticky vyřazovalo ze hry. Jenže Nikki si uměla poradit, měla spoustu známých. S jejich malou pomocí získala byt pro sebe. Věděla, že jí ty dvě budou nenávidět. To jí neštvalo, protože na naschvály a srandičky byla expert. Brzy je vyřadila ze hry. Už je nebavilo být proti ní.

Nikki šťastně žije v domku do chvíle, kdy už je jí tak 18 let. Začne se zajímat o mladíka, se kterým má po delší jak roční známosti syna Tomáška. Jenže otec dítěte jí opustil ještě než se syn narodil, a tak od té doby je Nikki sama, vychovává synka sama. Věří, že jednou bude mít skvělého tátu. Taky sourozence a doufá , že to nedopadne tak, jako u ní. Chce se tomu vyhnout, a ona to zvládne. Ví to. A my jí to přejme.