Jeden z nás

Stál na srázu, a přemýšlel o všem, co ho potkalo, a co bude to nechce vědět, možná je to slabost, když nemá tu sílu překonávat překážky, co bude to neví a vlastně je to jedno.
Podíval se ještě do krajiny, viděl dole řeku, silnici město a v něm život.
Pohled ho dráždil, a musel se rozhodnout, čas jako by se zatraceně zrychloval, stejně jako jeho tep.
Udělat poslední krok, a pak klesat, hluboko do strže, kde bude sám. Udělat nebo neudělat?
Najednou slyší hlasy, ohledně se a padá, ne dopředu ale dozadu, na svá záda. Je rozhodnuto zůstane.
Vytahuje z batohu svůj foto přístroj, a mačká spoušť.
Několik snímku zůstane navždy zaznamenáno, ale to ví jen on sám.
Ohlídne se a nikoho nevidí, nechápe ale zůstává.
jde do města, a věří že ještě není nic ztracené.
Snad ho někde potkáte, a jak ho poznáte? Má na krku foťák a ve tváři úsměv. Je jedním z nás, člověk s nadějí.