Chyba

Už zase seděla sama v okně. Dívala se skrz sklo na kapky,které jí narážely do okna. Přemýšlela, jak hloupě se zachovala.Potichu si povzdechla a zalezla do peřin. Velké slzy jí stékaly po bledé tváři.Pomalu usínala,ale probudil jí pláč jejího dvouletého synka.
Vzpomínala na to,jak před pár měsíci spokojeně ležela vedle svého manžela,šťastná a zamilovaná. Teď je to ale všechno pryč.Proklínala den,kdy poznala toho,který jí to manželství zničil. V domění že bude žít lepší život s člověkem,kterého znala měsíc opustila svou rodinu,svoje bezpečí,svůj život. Tvrdě za to zaplatila. Zjistila,že žít v bytě 2+1 se skoro cizím mužem kterého obdivovala a se svým malým synem není vůbec jednoduché. Její rodina jí začínala nenávidět. Vždyť opustila manžela, své zázemí a nesnažila se to dát dohromady ani kvůli jejich dítěti. Postupem času si začla uvědomovat,že společný život s mužem,do kterého byla ze začátku bezmezně zamilovaná nebude asi to pravé. Snažila si zase zpátky získat svou rodinu a vlastně to bylo marné. Jediné co pro ní udělali bylo,že jí u sebe nechali bydlet. Po čtrnácti dnech naprostého ignorování vlastní rodiny začala chápat jakou chybu udělala.Chtěla získat zpátky ale i svého "bývalého" manžela. Kdo by se mu ale divil,že se na ní snažil co nejrychleji zapomenout, vždyť právě ona mu tolik ublížila. Behěm čtyřech měsíců jejich odloučení se seznámil se ženou,která pro něj znamenala po krátké době známosti možná až moc.Oba ale cítili,že je jim spolu skvěle.Se svou prozatím dosavadní manželkou odmítal cokoli řešit až na jejich syna. Možná se bál setkání s ní o samotě. Co kdyby jí zase podlehl a poté přišla další rána? Tohle už nemohl dopustit...
Po probrečené noci se dočkala vytouženého rána. Slunce svítilo ale ona neměla náladu na nic. Snad jen vrátit čas nebo zemřít...