Filozofie konzervace

Sardinka: ,,Těší mě, sardinka
v oleji"
Tuňák: ,, Tady tuňák"
Sardinka: ,,Pane tuňák, jste také v oleji? přepínám"
Tuňák: ,,Ano ano také také....
v olivovém co vy?"
Sardinka: ,,V rostlinném pane tuňák, v rostlinném...to je to, ale nadělení, do kdy máte trvanlivost?"
Tuňák: ,,Hmmm ještě tři měsíce co vy? Už by mě měl někdo zkonzumovat"
Sardinka: ,, Tři měsíce, hmm v Sardiňákově nás učili, že měsíc má 30 dní, 30 x 3 je 90, to není moc dlouho, pane tuňák! No, já už jsem prošlá 3 měsíce, dali mne do slevy a pořád nic, už se tu line ze mne puch...asi skončím rozmělněná do nejlevnějších filet pane tuňák, ...to byl ale život."
Tuňák: ,,To chce klid paní Sardinková... třeba se tam dostaneme společně. Kdo ví. Jde vás trochu cejtit, ale je to taková příjemná vuně."
Sardinka: ,,Třebas třebas, že byste se předčasně zkazil? To byste byl schopen pro mne podstoupit, pane tuňák...jak dojemné, ale vy máte ještě dlouhý život před sebou....vůně? To zavoněl návštěvník obchodu převoněný deodorantem, myslím...adidas? Co myslíte? To je spíše linoucí se smrad smrti se blížící."
Tuňák: ,,Je to možné, protože včera do mě nějáký chlapec zabodli nůž. Tak tu mám menší dírku, je možné ze ta vůně jsem já. Hmm nebo, že by to byl adidas? .... Hmm kdo ví. Neumírejte kolegyně má! S kým si tu budu vykládat nesmíte mne opustit!"
Sardinka: ,,Nůž a do vás? To příště nedopustím a položím život za vaše ctěné ploutve pane tuňák. Ne, vy voníte dobrem, to bude opravdu to adidas...čím víc proužků, tím více adidas, viďte? Nebojte kolego, já odejdu, jen když si to budete přát, nebo s vámi."
Tuňák: ,,To jste moc hodná milá kolegyně, ta dnešní mládež je něco hrozného. Jasně, čím více proužků, máte pravdu, už to taky cejtím. To je doba než se to ke mě dostane. To jste hodná moc hodná."
Sardinka: ,,Ano ano, dnešní mládež...ta nemá k ničemu a k nikomu úctu a pochopení, v mrazícím boxu mne třeba jeden mladý statný tuňák nepustil sednout na mrazící mřížku...a to jsem o den starší a o jednu vrásku, absolutní drzost. Viďte, voní to tu a zároveň smrdí. Kolego nejsem hodná, to ne, to vy jste šlechetný, pane tuňák."
Tuňák: ,,Csss co si to dovolil. Jste mi měla říct, bych mu nakopal, vy víte kam. Aa ta vůně domova, ale jste hodná, jen si to nechcete přiznat.Já a šlechetný? Dovolte, abych se zasmál."
Sardinka: ,,Kam kam? Do osmé šupiny vlevo dole? Tak příště se na vás odvolám kolego. Vůně domova? Ta nevoní. Nejsem, proto vám to přiznávám, abyste nebyl zklamán pane tuňák. Ano, vy a šlechetný a nebuďte tak skromný."
Tuňák: ,,Aaaaaaa ano přeště tam! Ne nevoní? Hmm tak mrazáku no. Jste jaká jste a já říkám, že jste hodná. Já skromný? No, no dobře. Musíte mít vždy poslední slovo viďte?"
Sardinka: ,,Ne, nejsem hodná pane tuňák,lituji všeho, čím jsem ublížila vám a vašemu ctihodnému já. V bolestech se skláním s promáčenou ploutví v 5 x 5 cm - rové konzervě s popisem -odpad-. Do poslední chvíle nepřestanu litovat promarněného času a pohledem k vám, pane tuňák. Poslední slovo? Snad jen - Amen...