Trošku jiný život: Arielovo kombo

Samson se řezal smíchy pod mostem, zatímco ostatní se pomalu sbíhali na louku. Magda ječela tak, že to silně připomínalo Radkův obranný zvuk, ne-li něco ještě horšího.
„Chudák...“ povzdechl si Ariel. „Čekal bych, že budeš mít větší soucit, Same.“ houkl na čaroděje, který si omýval vysmátý obličej v řece.
„Na druhou stranu ale nemůžeš popřít, že je to velmi dobrá obrana.“ odvětil mu.
„No, v případě, že ji dotyčný umí používat, tak ano...“ Ariel pozvedl jedno obočí. „Co s tím jako hodláš dělat, Same? Takhle je za chvíli zbavíme dvou nejdůležitějších smyslů...“
„Radek to zvládne. Tím jsem si jistý.“
Ozval se výsměch.
Samson se zamračil. Postavil se a vydal se nahoru na most, aby zjistil, kdo že mu to tak nápadně dává najevo nedůvěru v jeho výuku.
„Adame!“ sykl Ariel. „Hned se přestaň smát!“
Adam se však rozvzlykal smíchy ještě víc, neboť Arielovo obočí zůstalo stále pozvednuté, aniž by si toho anděl všiml.
„Čemu se pořád směješ, Adame?“ pozvedl Ariel druhé obočí.
V tu chvíli se mezi nimi objevil Samson.
„Co je tady u všech čertů k smíchu?“
„Čertů!!“ vyjekl Adam a znovu se sklátil smíchy k zemi.
Mág si založil ruce a pohlédl směrem Radkova úniku před rozběsněnou Magdou. Netrvalo to dlouho a právě z onoho směru, jímž Samson vyhlížel svého studenta, se ozval výbuch.
Adam se přestal smát.
„Čerti!“

* * *

„Ehm,“ odkašlal si Samson. „nyní jste tedy měli příležitost vidět, proč máte právě vy unikátní kombinaci obrany.“
Radek seděl s ohořelými vlasy u řeky na dece, zatímco Magda se spokojeně uvelebila ve stínu stromu, se slunečními brýlemi na očích, izolačními sluchátky na uších a celá oděná pláštěm ze solárních panelů. Samson se tvářil lehce zoufale, když je sledoval. Magda ho vůbec neslyšela; její sluchátka pocházely z pracoviště jejího strýce, jenž řídil stavební úpravy a ochranu před hlukem tedy velmi dobře znal. Po chvíli k ní přišel také Vojta, který se pod Alexovým dohledem naučil využívat jiskry a blesky, a proto si své oblečení ozdobil fotoelektrickými články, které by mu v případě Radkovy obrany mohly poskytnout energii pro vytvoření výboje.
„Vy jste opravdu dokonalý pár...“ pomyslel si Samson, když Vojta prozkoumával solární panely kryjící dekolt jeho přítelkyně.
Přistoupil k němu Ariel, který dovedl ještě Adama, aby mohlo započít vysvětlování.
„Co mu je?“ podivil se blonďatý anděl při pohledu na Radka, jehož hlava se nacházela pod hladinou řeky.
„Trošku ho vypekla.“ poškrábal se Samson na hlavě. „Ale nic to není. Pořád mu to myslí.“
„Hele, Same, co kdybych to vzal sám?“
„Ty?“
„Jo. Chtěl bych jim šetřit jejich smysly. Tak to pochop.“ zadíval se Ariel do Samsonových očí a políbil ho na čelíčko.
Samson okamžitě vystřelil, až se za ním zaprášilo.
„Tak, teď se tedy dostáváme k účelu toho, co jsme vám nedávno nastínili – totiž vaši unikátní kombinaci obrany.“
„Unikátní... To zní jako delikátní...“ zamumlal si pro sebe Adam.
„Jo, úplná delikatesa!“ přidal se Radek.
„Dobrá, říkejme tedy vaší kombinaci Delikatesa! To bude váš společný kombinovaný způsob obrany.“
Všichni se zasmáli a nabídku přijali.
„Nejprve bych vám chtěl vysvětlit podstatu. Začnu s dvojicemi. Tak třeba Adam a Radek. Pokud Radek rozpohybuje částice, pak –„
„Pak Adam ohluchne a oslepne.“ dopověděla Magda.
Ariel pokrčil rameny.
„No, jaký učitel... Ale pokračujme. Pokud Radek rozpohybuje částice a usměrní je – v ideálním případě – jedním směrem, pak může Adamovi přihrát více vzduchu, který Adam používá ke své obraně. Zrovna tak může Adam nasměrovat vzduch k Radkovi, aby měl více částic, které je možno rozpohybovat. Je to jasné?“
„Zatím ano.“ řekl Radek.
„Skvělé. Teď Adam a Magda. Zde je jedna velmi podstatná skutečnost, a to ta, že při Adamově nasměrování vzdušného proudu může Magda tento proud zapálit a vytvořit tak prudký plamen.“
„Jupí!“ zaradoval se Adam.
„Dále Radek a Magda –„
„Ne, to nikdy!“ zaječela Magda a otočila se k Radkovi zády. „Možná se budete divit, ale já pořád ještě vidím samá světla místo vás.“
„Jestli to nebude tím, že nemáš brýle...“ pomáhal ochotně Radek, ovšem, rychle s tím přestal.
„Magda s Radkem dovedou oba ionizovat vzduch. Tudíž – pokud Adam spustí vzdušný proud, Magda ho může zapálit a Radek může vytvořit zvuk a světlo. Když nebudeme počítat se vzdušnými proudy, pak Radek může díky rozpohybování částic tvarovat Magdin plamen.“
„A k čemu je to dobré? Tvarovat plamen?“ podivil se Vojta.
„K čemu je to dobré?“ zazubil se Ariel. „Představ si velkého ohnivého draka, který strašlivě kvílí a jdou z něho blesky...“
„Uááá... To musí vypadat hrozivě...“ zamysleli se.
„Přesně tak. Kdyby do toho Vojta přidal své blesky, bylo by to ještě strašlivější. V útočníkovi to rozhodně vyvolá nějaký dojem, a jak to s ním dopadne, to už nechávám na vaší představivosti. Nuže, to by bylo seznámení s naším záměrem a s vyučováním kombinací vašich obran. Teď můžeme začít.“

Radek, Magda, Vojta i Adam však jen zírali někam za Ariela. Byli do jednoho bledí a v očích se jim zračil pocit děsu a nevěřícnosti.
„A..Arieli... Co.. to tam je?“ vykoktal Adam.
„Kde?“ otočil se vyplašeně anděl.
Výraz ve tváři mu strnul. Úsměv mu rozhodně vymizel.
Pár desítek metrů od nich se zhušťoval tmavý oblak podivného kouře, z něhož se postupně formovala postava podobná jejich. Vzduch kolem tohoto zjevení se nepravidelně vlnil, jako by ještě více chtěl upozornit na nečekaného návštěvníka.
„Nečlověk...“ pronesl tiše Ariel.
Všichni ztuhli.
„Zůstaňte prosím vás tady a nic nedělejte.“
Ariel se pomalu vydal ke zjevené osobě.
„Kdo jsi?“
„Pooorsseeaaanoo....“ zasyčel nečlověk temným hlasem.
„Hele ty Posráno,“ vyštěkl Ariel. „přestaň si tady vyskakovat nebo...“
Nečlověk se pod zkomoleninou svého jména zběsile rozzuřil. Sotva pozvedl svou ruku Arielovým směrem, už mu z prstů vylétaly jiskry - a naneštěstí (hlavně pro něj samotného) sežehl Arielovi pramínek vlasů.

Bylo ticho.
Nikdo nic neříkal.
Nikdo se neodvažoval.
Ariel zíral do neznáma...
... na jeho dlaň mu dopadl kousek spáleného vlasu...
A on...

..zavřel oči.

* * *

Adam se zděsil.
„Tohle je špatný... Tohle je hodně špatný...“ šeptal, zatímco couval co nejdále dozadu.
Ariel měl stále zavřené oči. Obočí měl nenápadně zamračené a každou chvíli mu v něm cukalo.
„Vypadá to, že se ho to dost dotklo...“ konstatoval Radek.
Pravděpodobně netušil, co pro Ariela znamená krásná záře jeho vlasů.
A tak, když se Arielovy oči začaly pomaličku otevírat, ztuhl Radkovi výraz ve tváři.
„Moje...“ řekl tiše anděl. „Moje... vlasy...“
Adam stále couval dozadu, přičemž Magdu i Radka nabádal k tomutéž.
Jakmile začali postupovat dále, Ariel vykřikl.
„Moje vlasy!!!“
Nečlověk nechápal, co se děje.
Pak Ariel otevřel oči dokořán.
„Moje.... VLASY !!!“
Se svým výhrůžným skřekem vyšvihl celou svou paži a ukazováček namířil na hlavu útočníka.
„TVOJE VLASY !!!“
- a pak všechny prsty stiskl do pěsti.

Nečlověk dal najevo posměch.
„Co se to snažíš předvádět, co? Než se něco doopravdy stane, tak to tu radši vyřídím-“
Vtom zmlkl. Magda s Adamem zdrhali jako antilopy před gepardem. Radek šel za nimi v klidu a nenechal se nijak vystrašit. Ti dva však měli jiný názor.
„Radku!“ zaječela Magda. „Pohni si!“
„Ježiš, co zas hysterčíš?“
„Tak se podívej!“
„Na co?“ Radek se ohlédl za sebe Arielovým směrem.
Ze stromů odlétaly veškeré listy.
„Tak to se snad dalo čekat od někoho, kdo ovládá vítr, ne?“
Na odpověď ovšem nečekal. V ten moment to pochopil. Uvědomil si, co to poletuje opodál za andělovými zády.
Byly to stromy. Byly to střechy. Byly to kameny. Byly to kousky rozpadlých budov a ploty vyrvané ze země.
A to všechno se valilo jejich směrem spolu s obří větrnou vlnou, v níž Adam naprosto zřejmě rozpoznal vzdušnou smršť.
Radek běžel.
Všichni běželi.
Pouze nečlověk neběžel... nestihl vyběhnout.
V jednom nepostřehnutelném okamžiku se ona ohromná síla i s létajícími stromy a kameny vyřítila na něj a zcela ovládla jeho osud.

* * *

Jakmile se vítr zklidnil, vylezli ti tři z úkrytu za kontejnerem na nábytek, aby mohli spatřit výsledek ohromující reakce anděla, jenž zbožňoval svůj účes nade všechno.
„Tak to ho muselo rozsekat na padrť.“ polkl Radek.
„Ariel je anděl... Neměl by se jen tak unáhlit a zničit bytost. Přece jenom je to anděl...“ pokrčila Magda rameny.
„Unáhlit se jen tak, jo?“ špitl Adam. „Tak to asi o mém strážci nevíš absolutně nic...“
Ariel jediným pohybem ruky odhodil kmeny, jimiž nečlověka zasypal během své odvety.
Všichni čekali, co se bude dít, chtěli vidět, co se s nečlověkem stalo a jak to dopadlo...
Útočník s údivem všech vystoupil z hromady kamení a větví bez jediného úrazu.
Byl naprosto v pořádku....

Jen....

* * *