Umřeme v Mexiku! - 1

Jack šel po ulici. Procházel kolem obchůdků, restaurací a malých knihkupectví. Z náprsní kapsy své tmavě zelené košile vytáhl zapalovač. Za uchem měl cigaretu, zapálil ji, zhluboka natáhl a s úlevou vyfoukl kouř. Spokojeně si srazil klobouk do týla. Zamžoural na výkladní skříň menšího knihkupectví. Spatřil své knihy a zakroutil hlavou. Jak jinak. Celá léta si ho prakticky nevšiml, chtěl aby o něj byl zájem, ale nyní, když byl proslavený po celých Státech, začínal věhlasu litovat. I po několika letech se o něm hodně mluvilo. Neměl takřka žádné soukromí, od osudného roku 1957. Na ulici ho lidé poznávali, chtěli autogramy, fotografie, pár slov rozmluvy... Na tyhle kašlal, kašlal na všechny, všichni ti, kteří ho otravovali, od něj neslyšeli jediného vlídného slova. Jack byl zrovna v Des Moines, městě, které zmínil ve své knize : ,Nejlepší holky jsou v Des Moines´, psal. Slyšel, že nějací maníci se vydali z New Yorku do Iowy jen pro to, aby poznali ty bezvadný kočky a byli, prý, zklamaní, protoože do takový odvar zase nebyl. Bůh ví, zda je to pravda. Ale po těch pár letech Jack poznal ty změny, které město zasáhly. Určitě se přistěhovalo hodně lidí, protože ulice byly dřív prázdnější, také méně aut po silnicích jezdilo. Jack jel přes Des Moines do San Franciska, za svým přítelem Nealem. Chtěl ho přemluvit k něčemu velkému, co jistě nikdo nečekal.

Dveře hotelového pokoje č. 1408 se otevřely dokořán. Zevnitř byla v rámu dveří vidět jen silueta menšího chlapa s atletickou postavou. Jack vešel dovnitř, zabouchl za sebou dveře, svalil do pohodlného křesla před televizí a těžce vydechl. Vyhlédl z okna na rušnou ulici. Hotel, ve kterém byl ubytován byl velmi zvláštní. Starý dům s oprýskanou omítkou. Měl čtyři patra a Jackovi vrtalo hlavou, proč si lidé tolik komplikují život. Proč hoteliér pojmenoval pokoje tisícovou soustavou podle pater? Asi, aby mátl své hosty. Nebo měl nějaký komplex z toho, že nevybudoval síť úspěšných hotelů a tak si svůj neúspěch kompenzoval nesmyslným pojmenováním pokojů a neustálým zjebáváním svých podřízených. Jack už kolikrát v jídelně slyšel z kuchyně rozčileného šéfa, jak ječel na kuchaře a číšníky. Nebo ze skladů se ozýval křik na pokojské (ale oba případy Jack vlastně chápal, nikdy nejedl horší jídlo a pokojské svou práci odbývaly, všude zůstával prach). Výtah v hotelu nebyl, což by ani nevadilo, ale schody do Jackova patra byly kolikráte pochcané od nějakých opilců. Pokoje nevypadaly příšerně, vybaveny byly starším nábytkem, koupelny nestály za nic, ale tento nedostatek nahrazovala vlastní televize. Po příchodu na pokoj nikdo nemohl čekat čokoládu na polštáři, nebo dokonce mísu s čerstvým ovocem na konferenčním stolku.

Jack si zapálil další cigaretu a položil klobouk na stůl. Zvedl telefon a otevřel láhev vína. Vytočil číslo svého starého přítele Neala. Ozývalo se jen pípání, volané číslo neexistuje. Neal si změnil číslo, s Jackem se rozhádal, kvůli způsobu života. Jejich přátelství se již dávno rozpadlo, ale Jackovi se stýskalo po člověku, který ho tolik inspiroval. „Sakra,“ zaklel. Z plna hrdla se napil červeného a vytočil číslo spojovatelky.
„Haló? Co si přejete,“ ptala se vlídně slečna.
„Chci se spojit s Nealem Cassadym. Bydlí v San Francisku... Měl jsem jeho číslo, ale asi si ho zrušil.“ Opět se napil a takřka vyprázdnil láhev.
„Ano, počkejte chvíli.“
„Hm. Ať to netrvá dlouho!“ Spojovatelka přepojovala hovor a Jack se strachoval. Jak Neal přijme jeho hovor? Bude chtít obnovit dávno mrtvé přátelství, nebo ho pošle do pekel? Vzdychl ztěžka a zhluboka.
„Co vzdycháš?“ Ozval se mužský, nejspíš Nealův hlas. Neal!
„Ech, čau kámo... Já vim, že to mezi náma fakt neklapalo, ale hele... Víš co myslim?“Nervózní Jack se kousal do rtu.
„Já TO cejtim stejně. Ať seš kde seš, musíš okamžitě přijet! Všechno bude jako dřív!“
„Jasně, jasně!“ Jack se potil a euforicky vykřikoval, stejně jako za starých časů. „Musim ti toho fakt hodně vyprávět!“
„No to já taky,“ doplňoval ho Neal.
Shodli se, že Jack musí co nejdříve přijet. Ten usínal (opilý) s čistým svědomím a novou nadějí do prázdného života. Pomýšlel na sebevraždu, ale nyní nemyslil na nic jiného, než na chvíle, které společně s Nealem zažijí.