Poprvé

I

Další ráno a další den.

Tajně doufal, že snídaně pro dva bude přichystaná jako obvykle na tom stole, kterej měli snad od té doby, co se do ni poprvé zamiloval.

Nevěděl proč, ale pokaždý když vstal, a viděl ji, jak se směje nějaké kravině, která by mohla rozesmát snad jenom ji, proudil jím nepopsatelně hřejivej pocit plnej bezpečí a jistoty.

Dnes místo toho cítil jen, jak ho svazoval nepředstavitelná úzkost a strach…

Naklonil by se k ní, políbil by ji na tvář, pohladil by ji po vlasech a pošeptal by ji – „dobré ráno, lásko“.Přisedl by si k ní, začal by listovat novinami a užíval by si ty harmonický chvilky s milující ženou…

Necítil tu vůni kávy a neslyšel to její jemné cinkání lžičky o okraje misky s cereáliemi, který svým malým dílem dokreslovaly celou situaci k její dokonalosti.

Dnes ne.

Nechápal co se mohlo stát…

Za poslední rok a půl, co byli spolu to ještě nikdy neudělala.Ať se dělo cokoliv, vždycky se vrátila večer zpátky domů, políbila ho a šla si lehnout do své postele…

Celou noc mu nebrala mobil a on kvůli ní nemohl usnout, jenom se převaloval po prázdným dvojlůžku a myslel na všechny ty věci, co by se jí mohli přihodit v tomhle prohnilým světě.

´´Ne vždyť to by ji nenapadlo udělat´´, najednou se mu vybavila část jejich včerejšího rozhovoru, na kterou chtěl co nejrychleji zapomenout, ale nemohl.

Jako kdyby se mu rozplynulo všechno, o co kdy v životě usiloval.Připadalo mu, že už žádná spravedlnost neexistuje, a začal si uvědomovat, že už s ní asi nikdy nebude snídávat, tak jak to zbožňoval.

Chvilku jenom tak zíral po prázdné kuchyni a něco mu našeptávalo, že dnešek nebude jako každej jinej jeho stereotypní den v týdnu.Dneska se musí něco stát, ale co, to nevěděl a nebo si to spíš nechtěl připustit.

Dal si vařit vodu na kafe a jako obvykle se vydal do koupelny.Tentokrát to ale nebyl ten sebejistej krok muže jeho postavení a funkce, kterou zastával.

Připadal si jako utrápená, zfetovaná lidská troska, co se válí ve vlastních zvratkách, a která si před chvílí nastřelila svou zlatou dávku, jenom aby konečně unikla z reality, kterou tak nesnášela.Připomínal její duši, která bloudí a hledá pouze jednu jedinou, ale právě tu svou osobu, která ji může pomoct se odtud dostat. . .

Opláchl si obličej studenou vodou a podíval se do zrcadla.Chvilku sledoval svůj obraz, kterej mu připadal pořád mladej a plnej očekávání od života, zrovna tak jako když mu bylo devatenáct.

Proto nic nechápal.Proč to udělala?Nebo jestli to vůbec udělala?

Nemohl se zbavit toho nepříjemnýho pocitu, kterej ho dusil a bodal do srdce, i když by si ze všeho na světě nepřál nic víc, než aby to cítil jinak.

Vypil kafe,hodil na sebe sako, co si dovezl z Paříže, když tam byl na služební cestě.Zašněroval si vždycky perfektně naleštěný boty John Varvatos a zabouchl za sebou dveře od bytu.

Za pár minut už seděl v jedné ze svejch automobilovejch milenek a řítil si to co nejkratší, ale hlavně co nejrychlejší cestou do práce.

Sám už párkrát na sebe před přáteli prozradil, že nejlepší způsob na odreagování je, když na to může pořádně šlápnout a soustředit se jenom na tu rychlost a na ten pocit, že jedním špatným pohybem může všechno skončit.

Usadil se do koženýho křesla v kanceláři číslo 62 ve 46.patře, jedné z těch gigantickejch nadnárodních společností, která mu poskytovala všechno, co si kdy přál v životě získat.Už od dětství moc dobře věděl, že peníze a moc dělají rozdíly mezi lidmi a že mocní a bohatí se můžou starat jen a jen o sebe.

Otevřel si láhev whisky, co měl schovanou ve stole, nalil si ji do skleničky z broušenýho skla, a začal pracovat. . .

Dneska se ale nemohl soustředit, pořád myslel jenom na ni.Osmihodinová pracovní doba, která mu vždycky utekla nesmírnou rychlostí a práce, kterou tak miloval, mu dneska připadaly jako utrpení.

Nemohl nic, jen si neustále nalhávat, že se to nikdy nestalo a taky, že se to nikdy nestane. . .

II

. . .už si ani nepamatuje, kdy ji tak moc záleželo na tom, aby se nepohnula, a aby neprozradila že je vzhůru.Možná, že to bylo naposledy, ještě když chodila do školy a předstírala před matkou, že ještě spí, jen aby nemusela vstávat a prožívat její každodenní utrpení mezi svejma spolužákama.

Jenom tak hleděla do stropu a snažila si vzpomenou, co se včera večer stalo.A kde to vůbec je. . .?

Když po krátké rozpravě sama se sebou slyší něčí dva hlasy.Jeden patří muži, spíš chlapci a druhý starší ženě.Začíná si uvědomovat, kde se to dneska vlastně probudila.“Jo, sem u Nikolase“, bleskne ji v hlavě.

Vždycky, když potřebovala, tak jí rád pomohl.Nikdy si nemyslela, že může vůbec najít někoho, s kým si bude tak dobře rozumět jako s ním…

Dala by všechno co má, jenom za existenci té myšlenky a vidiny jejich společnýho života.Ale na druhou stranu moc dobře věděla, že tady tuhle rybu prostě žádná i sebe víc krásnější ženská neuloví v moři velkoměsta.

Nikolase totiž spíš zajímalo trochu víc mužnější pohlaví, než starý provdaný panny, který mu každej večer brečely na rameni a vykládaly mu to samý co ona.

Už od puberty v tom měl celkem rychle jasno.Holky ho nikdy moc nevzrušovaly, ne aspoň tak moc jako jeho nadržený kámoše a dávno už věděl, že to není to pravý, co ho mělo přivést k tomu, co tak všichni vyžadovali a milovali. . .

Proto byl vždycky spíš jen jejich oporou a nejlepším přítelem,u kterýho si tak rády vylívaly svý utrápený srdce, než aby je mlátil po zadku a měl nechutný sexistický narážky na velikost jejich poprsí. . .

Chvilku ještě ležela a jemně se dotýkala každé části svého těla, když v tom se jí zmocnilo lehké zamrazení, který jí konečně vybavilo, co se stalo.Ten pocit jak ji včera líbal, a ona se celá třásla a neuvědomovala si vůbec kde je,ve kterým domě je, nebo ve kterým městě zrovna je, neuvědomovala si čas, ani věci okolo sebe.Cítila jen jeho, a v ten moment nechtěla myslet na nic jinýho, než na to s kým je.

„Co jsem to udělala?“odhodí deku,vyleze z postele a začne hledat části svýho luxusního značkovýho kompletu, jenom aby si nemusela připadat, jako nějaká děvka, co se vyspí s každým, kterej ji zaplatí její obvyklou taxu . . .

Když v tom ji přepadne příšerná úzkost, která ji bodá a svazuje.Nutí ji zvracet a ona přestává vnímat realitu okolo sebe. . .Spadne na kolena a vyzvrací se do rohu pokoje…

Ta bolest, co se jí vybaví, když si vzpomene na to, jak do ní vnikl.Vždycky si představovala, že její první milostnej zážitek bude jako z nějaký neuvěřitelný pohádky, který tak hltala, ještě když byla malá holčička.Vysnila si, že její princ, do kterýho bude děsně zamilovaná, jí připraví kouzelnej večer, na konci kterýho bude jemné a bezbolestné milování…

A ne takovej špinavej, odporně zvrhlej, zvířecí sex na kuchyňské lince…Když ono to nešlo jinak… Nemohla si pomoct, vášeň ji v tu chvíli celou spalovala. . .

„To bude všechno dobrý“, uklidňovala se a zhluboka dýchala“, za chvilku na to stejně zapomenu, nic to nebylo.“

Oblíkla se, a co nejrychleji vypadla z pokoje.

Proběhla kuchyní, zrovna když se Nikolas bavil se svou matkou na to starý otřepaný téma týkající se jeho soukromí, ke kterýmu už vážně neměl co dodat.Nepoděkovala mu, ani se na ně nepodívala, jen se sklopenou hlavou a se slzami v očích, kolem nich proletěla, vyběhla z bytu a naskočila do výtahu…

Věděla, že on to pochopí…

Netrpělivě, možná až zuřivě, mačkala tlačítko se značkou přízemí, až do té doby než se za ní nezavřeli dveře a ona necítila, že se všechno dalo do pohybu.“Rychle ať už sem pryč“,opakovala si pořád dokola . . .

Další zážitek a další obraz,vzpomínka,pocit který se jí najednou vybavovaly ze včerejší noci.Začala se nenápadně třást v kolenech . . .podlamovaly se jí, a cítila, že to dlouho nemůže vydržet, že během chvilky se už bude choulit v rohu výtahu. . .

III

Najednou měla v hlavě všechny ty sklenky vína, co vypila.Připadala si volná a nespoutaná, jako kdyby každej chlap z baru zíral jenom na ni, a přitom si přehrával, co všechno by s ní rád dělal.

Slyší jeho hluboký a dominantní hlas, který ji teďka celou rozechvěje, cítí ten polibek, který ji úplně zatemnil mysl a ona si připadala, jako kdyby padala, jako kdyby sama vyskočila z letadla a ocitla se v tom prázdnu a beztíží.Od prvního kontaktu jejich rtů, jí bylo hned jasný, že je kompletně v jeho moci a že nechá osud, aby ovládal její život, aspoň pro tuhle noc . . .

Vybavovala si, jak moc ho chtěla a jak si nepřála nic jinýho, než aby ji nepřestával líbat, aby se jí nepřestával dotýkat a aby ji hlavně nepouštěl, protože už dávno věděla, že to nebyla ona, kdo byl teď v jejím těle…

Cítila ho na každém centimetru kůže.Cítila jak ji vyhrnuje sukni a sundává její černé krajkované kalhotky. . .

Když už je měla pověšené jenom na jednom ze svých drobných kotníčků, a nedočkavě na to čekala, na ten pocit, kterej ještě nikdy nezažila a vždycky si o něm myslela, že jí pomůže v chápání jejího světa … ji zase popadla ta nesnesitelná bolest, a ta nechuť sama k sobě, který ji donutily zvracet . . .

Vidí se, jak je schoulená pod střechou od vchodu nějakýho domu.Neví kde je.Všechno vidí hrozně mlhavě, a každej druhej dům ji splývá dohromady.

Celá se klepe zimou, brečí a slzy jí stékají po obličeji na promáčený oblečení, který teďka ještě víc zdůrazňuje její křivky.

Nemůže se pohnout, nebo se spíš nechce pohnout, aby nemusela nést všechny ty následky toho, co udělala.Potichu se modlila, aby se zastavil celej svět i čas, a aby její život už nepokračoval.

Najednou slyší něčí hlas, připadá jí povědomej, mlhavě začíná rozpoznávat obličej Nikolase.“Neboj všechno bude v pořádku, vezmu tě domů“, slyší jako by na ni někdo volal z dálky. . .

IV

Probudí se u sebe doma v posteli. . .“Vždyť to nemohl být jenom sen?“, zmateně přemýšlí nad včerejší nocí, která se možná ani vůbec nikdy nestala.

Bylo to ale tak skutečný, i ona sama to tak cítila…

Otevřou se dveře a do pokoje vstoupí její manžel s hrnkem kávy.Měla ráda to aroma, který ji připomínalo ty každodenní stereotypní snídaně, které svým zvláštním způsobem milovala.

“Dobré ráno,lásko“,pozdraví ji a políbí ji . . .

Obejme ji a zašeptá ji do ucha : „Něco, nebo spíš někdo chtěl, abych tě našel a postaral se o tebe.Celá jsi se třásla . . .nedovedu si představit co bych dělal, kdybych o tebe přišel.Copak se ti stalo?, pověz mi to prosím,“něžně na ni naléhal.

Teď už věděla, že to nabyl jenom sen.Věděla, že se musí postavit k realitě čelem a všechno mu popravdě říct.

Bude muset nést následky, který ji zničí její vysněnej ideál o milující rodině a lásce, která trvá až do smrti.

„Miláčku,slyšíš mě?“, ptá se jí.

Přemýšlí,nic neříká.V hlavě se jí motají všechny další varianty, jak by mohl dál pokračovat její život. . .

Nikdy nevěřila na lásku na první pohled nebo dotek,polibek.Vždycky si myslela, že když už se do někoho zamilujete tak jedině časem. . . ,že poznáte osobu s kterou si rozumíte, s kterou vycházíte a částečně i žijete.Ovlivňuje vás i věci co děláte, a postupem doby se vytvoří vztah, kterej ona právě považovala za lásku.

Nevěřila, že ten cit může bejt tak intenzivní a zároveň tak vzrušující jako včera večer.Nikdy ji nenapadlo, že se sama tak dlouho okrádala o jeden z nejkrásnějších pocitů, o kterým si myslela, že už ho moc dobře zná . . .

Už se rozhodla . . .

Zkusila si to, a byla pevně přesvědčená, že vášeň ani ten spalující žár lásky, ji nepřipraví o svůj vysněnej domov a budoucí plány plný úspěchů.

Stále jen mlčela a zírala do zdi.

Když v tom potichu zašeptá . . .

„Znásilnil mě.“