Naruby

Žijete si v pohádce a pak zjistíte, že je vše jinak než se zdá. Jak se s tím vyrovnat? Naštěstí je tu blízká osoba, přítel, který pomůže. Ale co když zjistíte, že právě tahle osoba systematicky rozvracela vaše štěstí po celou dobu vašeho přátelství a vás to ani nenapadlo. Co když zjistíte, že to byl její plán, který vám měl vzít půl života jen proto, že vám ho záviděla. A co když zjistíte, že nejste její první oběť. Že takhle si přivlastňuje životy ostatních a když zjistí, že to není ono, přejde o dům dál. Dva stejné životy, naprosto identické prostě být nemůžou. A ona nemůže prožít to samé štěstí jaké sem já prožila, protože ona prostě není já, ona je totiž krutá. Moje nenávist rychle vyprchala, zůstala jen bolest a lítost. Ano, je mi jí líto. Myslím, že je nemocná. Ale i přesto se jí pomstím. Protože každá nespravedlnost musí být po zásluze potrestána. Její chování nebylo protizákonné, bylo jen nemorální, kruté a podlé. Ale především bylo neodpustitelné. Miluj bližního svého: pro ní udělám z tohoot pravidla výjimku. Já vím, že bych neměla, ale oko za oko, zub za zub je v tomto případě na místě. Vím, že jsem říkala, že nenávist vyprchala, ale toto není nenávist, je to jen touha po spravedlnosti. Proč mám trpět za to, že jsem se v životě snažila něčeho dosáhnout a ona bez jakéhokoli úsilí mi to vezme. Můj plán postupně vychází, nedělám nic špatného. Jen si beru zpátky co mi vzala. Stejně jí to nepatří. Ovšem narozdíl od ní, pro to mám mnohem čistší prostředky. Takové za které se narozdíl od ní nemusím stydět.