Taky

Taky
Jsem byl na motorce sledoval to mihotání večerní klábosení. Motorek zvuk. A krajina hezčí a dívky mladší. Nádrže doplňovány u výčepů stejně jako my. Asfalt rozehřátý pod koly mlaskající. Při letmých zastávkách zvuk chladnoucích výfuků. Široká ramena zdůrazněná rameními vycpávkami. Útlý pas tím tvořen. Za jezdcem pak spolujezdkyně v obzvlášť pěkné to poloze se veze. A oni jedou, někam kam sami nevědouce vezou a až slezou na ni lezou. To je den nebo jarní sen? Ty to vidíš já to cítím. Mouchy ulpívají na oděvu, hledí jimi haleno jest. A zebry s těmi tečkami chodci jsou a něco domu nesou. Chceš o tom psát si toho pln. Je toho moc a to se blíží noc. Policista za mostem s radarem. Stavět se tě snaží, když to zrovna smažíš. Lékárnu nemáš, žárovky neznáš, nářádí si ztratil, jak ses domu klátil. Tři dva jedna je čas pro váhání rozum velí adrenalin vrátí a tak za to bereš. Přes cestu babička s nůší. Za ní děda. Co to má přes záda? Mne napadlo, když to takhle dopadlo. Hlava ještě chvilku letí motorka s tělem bez hlavy. Dědek chtěl tu trávu krátit, babka v nůši domu donést. Místo toho na motorce spolu jedou a v nůši hlavu vezou. A až slezou kosu odloží. A ti kamarádi co jsi s nimi jel mne zapijí s tím dědou. Okenní tabulky rozdrnčí když pojedou. Nevím kde budu když už s nimi nebudu. V očích nevidím plameny.
Jsou asi hájeny. Taková hromada hlíny mne před sluncem halí když se to zrovna valí. A kytky schnou. A tráva naroste. A hrobník neslyší a máma nežije. Jen ten krátký života děj tě hřej. Tak se měj a něco si za mne dej.