Nightmare before exams (Moje ukradené Vánoce)

Probudí se opovážlivým zabušením slunka na oční víčka.

Líně se odšourá do kuchyně, aby si tam nalila životadárnou tekutinu zvanou černý čaj. Popadne do roztřesené ruky konvici, jen co se ozve cvakavý zvuk a podrží pod ní druhou roztřesenou rukou hrnek s pytlíkem čaje.

V hlavě se jí mezitím honí myšlenky na noc strávenou v hospodě ve společnosti Michelangela a nějakého jeho kamaráda, který ustavičně pohledem hypnotizoval servírku se slovy, že by jí to více slušelo v renesančních šatech a než si uvědomí, co dělá, polije si místo hrnku ruku. Něco uvnitř ní zakřičí bolestí, ale jen slabě, otupěle, jako opice umlácená banány.

Neudělá však nic, jen něme zírá na to, jak její krev hraje pod kůží bigbít.

Taky by tančila.

Ale nemůže.

Není čas.

Neníčasneníčasneníčas.

Ta slova se jí zabodávají pod kůži jako neuvěřitelně ostré zuby upíra a vysávají z ní poslední zbytky té chabé energie, které snad kdysi měla na rozdávání. Ale to už musela být fakt dávno, protože si na to ani nepamatuje.

Rychle strčí ruku pod proud studené vody a když už má jistotu, že absolutně necítí ani konečky prstů, dá se do práce.

Jak štetec obalený slizkou barvou sjíždí po papíře, temperový odér se jí dostává do nosních dírek a pak do plic, z plic do krve a z krve do mosku, kde exploduje jako dýmovnice z trávy.

Má silný pocit, že je sjetá, když sleduje, jak jí její ruka září před očima všemi barvami duhy a rajčata v zátiší se na ni smějí jako dva vyhulenci poodhalujíc svou rudou slizkou tlamu, která ještě ani nezaschla.

"Tak dost! Pauza!" Zavelí mozek a zavede ji přímo do koupelny.

Po omytí obličeje se asi deset minut udivuje nad tím, jak rudá barva jejího bělma skvěle kontrastuje se zelenou barvou zorniček.

Dokonalý soulad!

Ale jakmile se vrátí do pokoje, zase se na ni směje ten drzý chlípný štetc zabořený do skleničky s vodou.

Lehne si do postele se sluchátky na uších.

Ale neposlouchá.

Zdá se jí sen.

Štětec s ní chce hrát kriket a její nejlepší kamarádka se dá rozřezat na kousky, aby bylo dost červené.

"Ale pozor"varuje"po čase zhnědne."

A s ůsměvem se nechá rozfajčit do skleničky.

Dívka prudce otevře oči.

Bere do ruky štětec a maluje. Maluje až do čtyř do rána, do doby, kdy se televizní kartářka kecající tak úžasné bláboly loučí se svými diváky.

Když padá do postele, znovu pozoruje svou ruku.

Už zase svítí, mrcha!