Milá paní Láryfáry....

Milá paní Láryfáry,
Znám Vaše knížky skoro nazpaměť. Tatínek mi je často čítal, než od nás odjel někam pryč. Líbí se mi, jak léčíte nemocné děti a proto mě zajímá, umíte léčit taky dospělé? Moje maminka je naštěstí zdravá, ale můj nový tatínek je asi nemocný. Nevšimla jsem si, že by měl kašel nebo rýmu, ale řekla mi to moje kamarádka Míša.
Jednou se totiž můj tatínek tulil k sestřičce a hrál si s ní na doktory. Tenkrát ho načapala maminka a řvala na něj, že je prase. Potom brečela až do noci. Nejdřív říkala, že od nás taky odejde, jako ten tatínek před tím, ale pak se nakonec usmířili. Já z toho byla hodně špatná a se vším se svěřila ve škole Míše. Ta potom doma vše řekla své mamince, která jí na to právě řekla, že je můj tatínek nemocný.
Nechci, aby od nás odešel. Má mě i sestřičku moc rád. Líbí se mi, jak s námi chodí do cukrárny na velký pohár s ovocem a když není doma maminka, tak se s námi večer koupe ve vaně a hrajeme si na to, že jsme pirátská loď na moři. To ten minulý tatínek mi jen čítal ty Vaše knížky.
Myslíte si, že by jste mi mohla pomoci a mého nemocného tatínka vyléčit?!... Slíbil mi, že s námi pojede k opravdickému moři.