Začátek

20.11.2007

Ahoj, jmenuju se Saša,a rozhodla jsem se, že si budu psát deník. Je mi patnáct let a jsem tak trochu blázen. Chodím do devátý třídy a propadám z matiky. Doma mám peklo. Rodiče se hádaj a vůbec je nezajímají moje problémy. Do toho všeho řve pětiletá ségra a desetiletej brácha. Mám ještě osmnáctiletýho bráchu ale je smažka a už s náma nebydlí. Ti mladší se naštěstí dokáží o sebe postarat a já se můžu v klidu utápět v problémech a depkách. No klid to není, vlastně poslouchám všechen ten řev přes zavřený dveře. Takže, sečteme moje problémy: propadám z matiky, rodiče se o mě nezajímaj, hádaj se a nejspíš se rozvedou, jsem outsider a skoro jako každém puberťák mám problém s láskou. Před dvěma tejdnama se semnou rozešel. Jako by toho nebylo dost, ještě on. Prej že jsem divná. ,,Tccc“ Neví co jsou to problémy. Možná vás zajímá jakto že se rodiče pořád hádaj ale maj čtyři děti. Je to tak, že se vždy dalším dítětem snažili dát zase dohromady ale nějak se jim nevede. Jsme celkem bohatá rodina, takže nám rodiče vše vynahrazují dárky. Teda ségře a bráchovy dárky, mně dávaj peníze. No, aspoň něco. Možná se ptáte, jak vypadám. Dlouhý blond vlasy s černým melírem, každou chvíli v jiném účesu(mám za sebou dredy, rastu, anglický copánky,…) Nosim volný, pohodlný oblečení , nejvíc černou a červenou barvu a na nohou kanady. Protože špatně vidím, kombinuju kontaktní čočky a super brejle s trendy černejme obroučkama. Když se zmíním o náušnicích. Tak mám: na pětkrát propíchaný obě uši, kamínek v nose, kuličku v bradě a kroužek v pupíku. Asi si myslíte, že jsem drsňačka, ale tak to rozhodně není……..

30.11.2007

Dnes to měl být den jako každý jiný. Měla jsem stát při matice u tabule, tupě zírat na rovnici o jedné neznámé a poslouchat spolužáky jak se mi smějí, že jsem blbá. Zbytek školy jsem měla strávit nudou a večer doma poslouchat přes dveře řev z kuchyně. Jenže něco bylo jinak ………Seděla jsem v lavici. Zazvonilo…, vešla učitelka…, zapsala do třídnice…. otevřela známkovník …..a řekla: ,, Konvalina k tabuli!“ Hrklo ve mě. Vždyť Láďa nepropadá, tam mám přece stát já. Zbytek hodiny strávím nudou a přemejšlením, proč mě nevybrala. Nakonec usoudím, že to nemá cenu si nad tím lámat hlavu. O odpoledńáku přemejšlim, co mě čeká večer doma.

1.12.2007

Za chvíli budou Vánoce, tak se jdu podívat do obchoďáku na nějaký dárky. To, že byl včerejšek zvláštní jsem už dávno vypustila z hlavy. Náhoda, ale že by měl být dnešek nějaký jiný mě ani nenapadá. Oddělení s hudbou minu, hudba mě nezajímá……a jdu dál. Zrovna zkoumám hadříky, když zaslechnu dvě holky, jak se baví o hudbě a jedna povídá: „Představ si to, hudba mě vysekala z trápení, z rozchodu.“ Nechám hadry hadrama a pádím do oddělení s hudbou.
Procházím se u regálů s CD. Přemejšlim, co bych tak mohla poslouchat. Dojdu k pokladně a zeptám se toho týpka, co mi doporučí. Týpek mě sjede pohledem a vytáhne nové CD skupiny „ Linkin park – Minutes To Midnight “ „Tohle by se ti mohlo líbit.“ Vkládám CD do mašiny, kterou tam mají, přikládám si na uši sluchátka….a ..…..poslouchám. Zrovna se rozezní písnička „ Shadow of the day“ a já si ji hned zamiluju. Okamžitě jdu k pokladně a kupuju ho. Ten týpek se na mě usmívá.
Přijdu domu a okamžitě zapluju do svýho pokoje. Strčím CD do rádia, vpíchnu do něj sluchátka, která si přiložím na uši a lehám si na postel….Vezmu do ruky obal od CD a prohlížím si ho. Najednou z něj vypadne lístek a na něm…..telefonní číslo a jméno Patrik (ten týpek z obchoďáku) Díky sluchátkům neslyším řev z kuchyně. A že by byla na obzoru láska? Vypadá to, že se těžké mraky nad mým životem protrhávají………