Dialog s premiérem

Prsty se mi tak klepou rozrušením, že si snad ani nezapnu sako. Dnes přichází můj den den, který mi bude osudným. Dostala jsem příležitost vyšvihnout se k novinářskému vrcholu, díky mému nadšení a soustavnému opečovávání mého vedoucího od nošení kávy počínaje až po uspokojování ostatních potřeb konče. Za tento můj servis mi dohodil interview s premiérem jedné z nejvýznamnějších zemí dnešního světa.

Setkání máme v hotelu Hilton v 15:00. Probudila jsem se už v 8. Nemůžu spát. Stále přemýšlím, na co se jej vůbec chci ptát. Jsem pověstná improvizací, většinou vymýšlím otázky až na místě. Myslím si však, že tohle přípravu vyžaduje. Střídavě vyhazuji a nazpět skládám oblečení do skříně. Pan premiér je sice pověstný svou slabostí pro mladé, velmi mladé, ženy, avšak já chci působit spíše seriózně. Nakonec vyhrává černý kostýmek, ten šéfův oblíbený.

Vcházím na recepci ani se nestihnu nadechnout a vrchní mne odvádí do salonku. Pan premiér, statný udržovaný šedesátník, sedí v koženém křesle a pomalu popíjí bourbon s ledem. Zkoumavým a mlsným pohledem mne sjíždí od hlavy až k patě a od paty nazpět k mému poprsí. Myslím, že mám vyhráno, získala jsem si ho. S úsměvem usedám na židli naproti jemu, nohou přes nohu odhaluji podvazek.

Dobrý den, pane premiére, jakpak se Vám líbí naše hlavní město?

Dobrý den, slečno reportérko, z Prahy jsem upřímně nadšen. Co si více přát, příjemní lidé, krásné ženy, (významně si přisouvá křeslo až ke mě, až vidím odlesky plamenů z krbu na jeho lysině uprostřed hlavy) dobré pivo. A ke všemu navíc krásné a hodnotné kulturní a historické památky.

Naše země je samozřejmě velmi poctěna Vaší návštěvou. Na místě je otázka zda-li jste přijel poznat naši zem, či jste sem zavítal pro nějaký konkrétní účel?

Účelem mé návštěvy je účast na Kongresu společné evropské ekonomiky v otázkách poskytování služeb. (Možná má tik, ale zdá se mi, že na mne mrká…) A dále návštěva Vašeho nově zvoleného prezidenta samozřejmě.

Domníváte se, že tenoto kongres dospěje k nějakému určitému závěru? Vím, že je to již několikateré opakování a stále se objevují další a další problémy.

Je jisté, že názory se různí. Jde zde i o povahu zemí, které jsou zde zastoupeny. Část je konzervativní, část zastupuje střední proud a část, kterou zastupuji já je velmi liberální. (Nenápadně mi pokládá vrásčitou ruku na koleno)Snažíme se držet krok s mladou generací, která jistě chce více. (Další z významných pohledů) Bude to těžké, ale jsem si jist, že nakonec budeme všichni spokojení. (Přichází sada úsměvů)

Váš mandát přinesl Vaší zemi spoustu změn. Máte absolutní důvěru a podporu občanů, kteří Vaše revoluční myšlenky považují přímo za spásné. Myslíte si, že tyto myšlenky mohou ovlivnit dění i ve světě?

Skoro každého v jakémkoliv věku alespoň jednoou popadne touha zachránit svět, mne držela léta. Dodávala mi sílu, když jsem se cítil slabý, dodávala mi vzduch, když mne za mé názory potápěli. Pak se začalo dařit, objevilo se pár lidí, kteří souhlasí s mými teoriemi, a teď je to na nich. Je mi už přes šedesát let a zachránit svět už asi nedokážu. Tak se raději věnuji věcem, které stále ještě zvládám perfektně. (Chlípná ruka se posunuje směrem nahoru, výš a výš.)


Náhle sahá po diktafonu a vypíná jej.
Teď budu otázky pokládat já. Tak co holčičko, přestaneme hrát tuto hru a půjdeme už konečně ke mně?
Pověstná odvaha a vyřídilka mi utekla. Myslím, že se červenám. Raději mlčím. V tom mne to napadlo. Sahám po diktafonu, schovávám jej do tašky, přičemž nenápadně zapínám nahrávání. Jako poslušná ovečka se nechávám odvést do prezidentského apartmá.


Chtělo se mi plakat, ten kyselé zapáchající zrychleny dech, tekoucí sliny, nechci si znova připomínat co všechno se dělo. Nicméně, kdo se směje naposledy, ten se směje nejlíp. Nikdy nezapomenu na jeho obličej když jsem mu pouštěla nahrávku z diktafonu.
Nemohl uvěřit, že jej takto vyšplouchla mladá holka jako já.

Za dva měsíce jsem se odstěhovala do nového domku na Španělském pobřeží. Pan premiér se ještě několikrát pokusil mne odstranit, jenže nevěděl proti komu stojí. Všechno zajištěné, přece nejsem hlupačka:)

Jen občas mi přijde na mysl, kdy dokončíme ten náš dialog.

Závěrem chci dodat: Páni politici, představitelé státu, nechť v klidu dále předstírají starost o nás, o občany. Pravdou je, že občan se musí o sebe postarat sám.