Co vyprávěla Anička

Stála nahá před zrcadlem.Dívala se na to tělo,které už dávno nenáviděla.Prohlížela si nové modřiny,které přibyly k těm už žloutnoucím a mizejícím.Rozbitý ret měla opuchlý,oči rudé od pláče.Dívala se na tu ubohou bytost v zrcadle a stále nevěřila,že se to děje zrovna jí.
Kam se poděl ten veselý a všemi oblíbený muž?
Kam ten milý a pozorný partner?
Jak mohla být tak slepá a nevidět,jaký doopravdy je?
S první milenkou ho přistihla krátce po svatbě.V té době si ještě myslela,že nevěra je to nejhorší,co jí může muž udělat.Jak byla naivní!
Časem si zvykla,že nebude nikdy jeho jediná..Manžel vždy odprosil a dušoval se,že ji miluje.Zahrnul ji pokaždé dary a květinami.Dělalo jí dobře,že je tak skvělá a umí odpouštět.A vždy odpustila a doufala,že naposled..
Milovala ho.
Milovala? Kdo ví.Dělalo jí dobře,že tak prosí ,ať neodchází.Dělalo jí dobře i to,že to je právě ona,ke komu se stále vracel.
Měla odejít už tenkrát.
Měla,ale neodešla.
Byla hloupá.

Pak nevěry ustaly.Zdálo se,že se manžel vybouřil a začnou spolu být šťastni.
Konečně!
Zdálo se,že už je žádná bouře neohrozí.Po tom,co prožili,už to vypadalo,že vše ustojí.
Klid netrval dlouho.
Muž si našel novou lásku.
Tentokrát nešlo o milenku na jednu noc.Šlo o skutečnou vášeň.Propadl automatům.Hrál rád a pořád.Když vyprávěl,jak ho ty plechové obludy,jak jim říkala, vábí a lákají svými světýlky a melodiemi,měl v očích tolik lásky,kolik ona v nich nikdy nespatřila.A tak hrál a prohrával.Brzy dlužil snad každému ve městě.Jak rostly jeho dluhy,začal pít a stával se hrubým a agresivním.Někteří věřitelé byli netrpěliví a vyhrožovali i zapálením domu.
Snažila se stát při něm,pomoci mu to překonat.Nestál o to.Kradl jí peníze.Bil ji pro každou maličkost a ve snaze získat peníze,co tušil,že má od dědy.
Jednou se domů vrátil až po dvou dnech.Byl opilý a přivedl s sebou stejně opilého pobudu.A že prý mu dluží nějaké peníze,ale pobuda dluh rád odpustí,když ona se s ním vyspí!Oba byli nalití tolik,že se jim ubránila a utekla.Vyděšená přespala u kamarádky,které řekla,že se doma pohádali.
Styděla se říct pravdu.
Domů šla až druhý den odpoledne.Myslela si,že manžel už mezitím vystřízlivěl a odprosí ji.
Jak se mýlila!
Hned ve dveřích se do ní pustil slovně i ručně.Házel po ní nadávkami jako děvka,coura,nafoukaná frigidka a mlátil ji hlava nehlava.Když už rány skoro nevnímala,poprvé ji znásilnil.
Dva roky trvalo,než se rozhodla podat trestní oznámení.Vyděšená a roztřesená vešla na služebnu policie.Policista u okénka se ji zeptal,co chce.Řekla mu to.Kývl a požádal ji,ať se posadí na lavici,že někoho přivede.Odešel do vedlejší místnosti.Otevřenými dveřmi slyšela,jak někomu říká: „Hele Jardo,máš tam nějakou bláznivou hysterku,co chce udat manžela.“
Nevnímala odpověď,slyšela jen smích.Udělalo se jí špatně a nemohla popadnout dech.
Pak utekla!

Stála teď před tím zrcadlem a tohle všechno si promítala v hlavě.Až došla k včerejšímu večeru.
Když ji muž zbitou a pokopanou zvedal ze země,utíral jí krev z rozbité pusy a říkal: „Miláčku,promiň,já tohle opravdu nechtěl.Víš,že tě mám rád.To ty mě vždycky tak vytočíš! To je tvoje vina! Už raději přede mnou o rozvodu nemluv.To pak vidím rudě.Snad bych tě i zabil,kdybys mě opustila!“
Usmála se,jak jen ji rozbitá ústa dovolila a pohladila tu smutnou holku v zrcadle po tváři.
„Pomůžu ti.Už mám plán.“

Manželův největší věřitel byl místní majitel několika hospůdek a barů.Prý byl i mafián.Také se o něm říkalo,že i když sám je rváč,nesnáší,když se ubližuje ženám.Prý ve čtrnácti letech zlomil ruku otcovi,že udeřil matku.Rozhodla se jít za ním.
Seděl u baru ve svém oblíbeném podniku.Sedla si k němu.
Odhodlaně spustila: „Můj muž vám dluží hodně peněz,zaplatím vám všechno a přidám i něco navíc,když mi dovolí rozvod.“
Začal se smát,že není rozvodový právník,ale smích ho přešel a rysy mu ztuhly,když si sundala svetr a měla na sobě jen tílko,které vůbec nezakrývalo modřiny.
Pak se dohodli,že k nim večer přijde a zjedná nápravu.Shrábnul peníze a ani nechtěl nic navíc.

Pak už to jelo jako na horské dráze.
Zkoprnělý manžel otevřel večer dveře a začal,při spatření hosta,blekotat něco o tom,že dluh brzy zaplatí.
Anička ani nepostřehla jak,ale najednou manžel ležel na zemi,místní mafián se nad ním skláněl.Manžel se klepal strachy,byl to zbabělec,jako většina těch,co bijí ženy.
Mafián procedil mezi zuby: „Tvoje žena je pod mojí ochranou.Jestli na ni ještě sáhneš,zabiju tě!“
Muž chtěl něco říct,ale mafián ho nenechal.
„Dovolíš jí rozvod!“
Muž ochotně přikyvoval,že ano.
„A dluh zaplatíš do dvou měsíců,jasný!“
Musela se v duchu smát,když viděla ,jak se manžel bojí a také ji pobavilo,jak si její zachránce nechá dluh zaplatit podruhé.
No,co by čekala od mafiána.

Během pár měsíců už žila v jiném městě,měla jinou práci a byla rozvedená.
Sedmiletý očistec skončil.