Plyšový medvídek

Tma. Poprvé v mém životě selhala, a není schopná poskytnout mi útěchu. Malý plyšový medvídek, kterého jsem dostala tu noc...tu osudnou noc, je smáčený slzami. S ním je mi teď nejlépe - nestěžuje si mi na to, že ho zkrápím, nikam neodchází, a kdykoliv ho obejmu, nezmizí, ale vzdálí se teprve tehdy, až chci já. Pohledem se zastavím na jednom nicku. ,,Away." Buď se ještě nevrátil, nemá čas, nebo tam ten status nechal z pouhé prevence. Kdoví. Nehodlám to zjišťovat - pouhá představa, že bych mu měla napsat se mi zdá vtipná a smutná zároveň. Poněkolikáté za dnešní večer vyrazím kolíbavým krokem k lednici. Vím, jak to pokaždé dopadlo, ale nedokážu si pomoct. Plnými doušky piji hořké, bílé víno, nahánějící mi husí kůži. Poté se vracím k počítači, z něhož mi už několik desítek minut zní vybrnkávání jedné a té samé písně, kterou složil. Na mé přání ho nahrál a poslal mi v noci, která se až příliš podobá té současné. Noc, kdy jsem se dozvěděla, že stále něco cítí k jiné. I přesto jsem v sobě dál živila naději, již mi dnes sebral. Naději, že mu časem pomohu zapomenout, a udělám ho šťastným. Víc než dřív. A mé ruce jsou znovu prázdné. Vlastně ne. Je v nich malý plyšový medvídek. Na čelo mu vtisknu polibek, který bych si mnohem víc přála dát jemu, a ukončím přehrávání sladkobolné melodie. Nahradí ji ,,Něco končí." Zvláštní, jak dlouho tuto píseň znám, a až teď mi její poselství dává plno nových pocitů. ,,...zahlazuju po tobě tvoje stopy..." ,,...ztrácí se po tobě tvá vůně nekonečná, říčná..." ,,... tak končí naše cesta společná..." ,,...tak už to bývá jednoznačně, neco končí, snad něco jinýho zas začne...aspoň z poloviny tolik krásný!" vykřiknu spolu se zpěvákem, a zhroutím se v dalším přívalu slz. ,,...je správnej čas začít nově - ty beze mě, a já bez tebe..." Ta slova mě mučí, škrtí, mám pocit, že se dusím, ale musím je pouštět stále dokola. Co bylo špatně, co jen bylo špatně? Všechno? Žila jsem několik měsíců ve lžích? Jak jsem mohla sama sobě tak ublížit? Jeho status se mění z ,,away" na ,,online." Za normálních okolností už by mi psal, dnes však ne. Bude to tak lepší. Oba dva potřebujeme být teď nějaký čas od sebe. Přitisknu si medvídka blíž, tak, jak bych se přála přitisknout k němu. Do mysli se mi vkrade poslední obětí...Krátce na to jeho nick zmizí úplně. Smiřuji se s faktem, že ho teď pár dní neuvidím...že na nějakou dobu zmizí z mého života...