Co vyprávěla Majka

Slunce svítilo jako o závod.Na modrém nebi neplul ani jediný obláček.Rozkvetlé stromy opojně voněly.Ptáci ve větvích zpívali v namlouvacím rituálu z plna hrdla.Byl krásný jarní den.Ale ona to vůbec nevnímala.Neviděla,neslyšela.Stála nad hlubokou strží a vzpomínala.

Tom byl její první opravdová láska.Byl dokonalý.Když se do sebe zamilovali,cítila se božsky.Nemusela jíst,pít a ani spát.Skoro každá její myšlenka se týkala Toma.Každou minutu,kdy nemohli být spolu,se nedočkavě těšila,až se mu přitulí do náruče.Seznámili se na letní brigádě v Krkonoších.Oba chodili do třeťáku.Od první chvíle byli jako siamská dvojčata.Čtvrťák a maturitu zvládli oba hravě.Připadalo jim všechno snadné.byli šťastní.V zimě jezdili lyžovat.V létě na kolech objížděli vlast. A když už oba chodili do práce,stejně si k večeru sedli na kola a jeli se projet do přírody.Vždy si našli nějaké pěkné místečko k pomazlení.Pak objevili tuhle strž.Bylo tu malé,krásné místečko skryté mezi stromy.A pěkný výhled do kraje.Ihned si to tu oblíbili.Místečko bylo jen tři vesnice od jejich městečka.jen měli volnou chvilku,jeli sem.Když Majka otěhotněla,byli si jistí,že miminko si udělali na tom „jejich“ místečku.
Byla tedy těhotná.
Plánovali svatbu.Měla být veliká.Oba se těšili.Do začátku měli bydlet v domku jejích rodičů.Všechno jím hrálo do karet.Jejich štěstí nemohlo nic ohrozit.
Nemohlo?
Jak moc se mýlili!
Přišel den,kdy o všechno přišli.
Toma cestou z práce zachytilo zběsile jedoucí auto.Řidič byl opilý a najel na chodník.Tomovi museli okamžitě amputovat ruku.Byl v bezvědomí a celý rozbitý.Lékaři mu nedávali moc šancí na přežití.
Když to Majce přijel Tomův bratr říct,omdlela a spadla ze schůdků před domem.Potratila.Svět byl najednou černý.Bolest nezměrná.Jediná věc,která držela Majku nad vodou,byla myšlenka,že se Tom uzdraví.Věřila a měla naději a upínala se k ní.Pak jí zavolal primář,že Tom se probral…
Chvátala za ním.Ležel na lůžku celý v obvazech.Napojený na přístroje,jejichž funkci ani neznala a jejichž pípání ji děsilo.Snažila se nedívat na jeho pahýl.Po tvářích jí tekly slzy,které nešly zastavit.
„Neplač,“vypravil ze sebe a jeho hlas zněl tak cize.
„Nesmíš být smutná.“
Hrdlo se jí sevřelo a nedostala ze sebe ani hlásku.
„To zvládnem,lásko,musíš být silná.“
Odmlčel se a snažil se nabrat sílu na další slova.Ona si připadala hloupě a vůbec ji nenapadalo,co říct.
„Nesmutni.Ať nemáme smutný děcko.“
Teď už jí slzy tekly proudem.
„Víš,myslím,že to bude kluk.“
Jak krutou zkoušku jí osud uchystal!Plakala.Neřekla mu,že žádné miminko nebude.
„Moh by se jmenovat po mým dědovi….Martin…Líbí se ti to jméno?“
Přikývla a hlesla: „Líbí.“
Jeho rozbitý obličej se pokusil o úsměv.To jedno jediné slovo,co šeptla,bylo to poslední,co mu řekla.Umřel.Tiše a s úsměvem.

Smutek jí zaplnil život.Smutek a veliká bolest,která jí nedovolovala se pořádně nadechnout.
Nežila,jen přežívala.
Stranila se lidí a nesmála se. Rok přešel a jí to připadalo jako sto let.V den,na který připadlo první výročí jeho úmrtí,vyndala z garáže kolo.Bylo to poprvé od té doby.Sedla na něj a jela k jejich místečku.Stála nad strží.Dívala se dolů.Bolest jí svírala hrudník jako ocelové obruče.Hleděla dolů a hloubka ji vábila a lákala.Chystala se udělat poslední krok..
„Slečno,pozor,ať tam nespadnete,“ozvalo se za ní.
Couvla krok zpět a otočila se.Stál tam neznámý mladík s pronikavým pohledem.
„Je to tu hezký,ale nebezpečný.“
„To bylo naše místečko,“ řekla tiše a spustily se jí slzy.
Objal ji,posadil na zem a řekl: „Jen se vybrečte.“
Plakala a vypadalo to,že nikdy nepřestane.Tenhle pláč byl jiný než ty předchozí.Tenhle jako by odplavoval smutek..
Když se pláč utišil, tiše neznámému vypověděla,co se jí stalo..

Tady by se mohlo zdát,že Majka nalezla svůj dobrý konec.Protože Petr,jak se onen mladík jmenoval,se stal jejím přítelem a o dva roky později manželem.Ale dobré konce patří jen do pohádek.
Byl jí dobrým manželem.Rok po svatbě se jim narodila dcerka.Dali jí jméno Martina.Petr se samozřejmě nikdy nedozvěděl,že to jméno vybral Tom pro svého syna..Jak už tu bylo řečeno,Petr byl dobrým manželem a Majka ho měla ráda.Měla ho ráda moc.Ale nemilovala ho takovou obrovskou láskou jako Toma.A Petr to vycítil a zdálo se mu,že je pořád ve stínu mrtvého.Žárlil na něho a vždy,když se blížilo další smutné výročí Tomovy smrti a ona se chystala zajet na to jejich místečko,pohádali se.

...Ona tu teď stojí nad strží a vzpomíná na ty roky.Kam tak rychle utekly? Včera měli s Petrem poslední stání u rozvodového řízení.Necítil se s ní tak hezky,jako se svou milenkou.Požádal o rozvod a hodně s ním spěchal,milá byla těhotná..Majka se nebránila nebojovala o něho,chtěla,aby byl šťastný, usnadnila mu to.Souhlasila se vším,co navrhl.Jen byt,ve kterém bydleli,odmítla.Odstěhovala se i se svou pětiletou dcerkou k mamince,která mezitím ovdověla.Babička byla moc ráda,že bude mít dceru i vnučku u sebe a ještě větší radost měla,když se dozvěděla,že Majka je opět těhotná…Jediný,kdo o novém človíčkovi ještě neví,je jeho otec,který se chystá založit rodinu novou.A který by třeba neodešel,kdyby to věděl.To Majka ale nechtěla.Nechtěla,aby u ní zůstal Petr z povinnosti a nešťastný…