Bylo

04. Srpen 2008
Tento příběh je z mého života.
Kdysi dávno jsem se seznámil s překrásnou dívkou. Její překrásná tvář mě natolik oslnila, že jsem nedokázal vidět hezčí, než tu její. Neoslnily mě ani ty největší krásky, které jsem v té době viděl. Když jsme se seznamovali, oba jsme zatím před sebou otevírali jen tu povrchní vrstvičku našich osobností. V té době jsme oba ani netušili, že by se mezi námi mohlo vytvořit pouto, jaké je teď. Zvláště potom, co jsem zklamal díky lehkým drogám. Vše bylo pěkné, když jsme se o něčem bavili, tak do hloubky a na vyšší úrovni než někteří náctiletí. Nějakým způsobem jsme se dostali k již zmiňovaným lehkým drogám a to byl ten zlom, kdy naše konverzace na pár měsíců utichla.
Mezi tím, co jsme oba pro sebe skoro neexistovali, se v mém životě odehrálo dost událostí. Žil jsem poměrně často s bandou tzv. ''kamarádů'', ve které bylo zvykem pití alkoholu a kouření marihuany. Zmiňované dívce byly a jsou proti srsti jakékoliv drogy (alkohol tolik ne;-). Už tahle maličkost mě na ní zaujala, jelikož v dnešní době propadají drogám i 13tileté holčičky. Pomalu jsem přestával s lehkými drogami a začínal omezovat ''kamarády''.
I když jsem si myslel, že jsem dívku navždy ztratil, po čase jsem se s ní na své cestě životem znovu potkal. Když ze mě dívka dostala, že jsem kvůli ní omezil aktivity, proti kterým vždycky byla, naše konverzace byla ještě příjemnější než na začátku a už se pomalinku objevovaly známky důvěry. Poznali jsme, že se spolu dokážeme bavit o věcech, o kterých někteří mladí lidé nemají ani potuchy. Dostávali jsme se hlouběji do daných věcí a spolu s tím jsme před sebou otevírali další z vrstev našich osobností. V této době, kdy to bylo všechno naprosto v pořádku jsem před ní pomalu, ale jistě upadal na kolena, jelikož jsem nikdy nepoznal dívku s tak krásnou duší a nepopsatelnou inteligencí. Náhle začalo období, kdy se objevovaly jemné hádky. Ovšem každá hádka se po pár minutách uklidnila a jeden z nás přiznal svou chybu. Fungovalo to výborně a já byl rád, že jsem poznal někoho, kdo umí přiznat svojí chybu, omluvit se a řešit věci na určité úrovni. Postupem času, jak se děly věci jsme společně dokázali posílit naše přátelské vazby. Po pár měsících jsem začal pociťovat lehkou zmatenost a o hodně více náklonnosti vůči ní. Dívka byla vždy nesvolná, jenže právě to mě na ní tak přitahovalo. Když jsem později viděl, jak je skoro až nesplnitelný úkol dostat se na místo jejího srdce, vytvořilo se mi v hlavě vystihující přirovnání. ''Cesta k Tobě je jako bych se měl proškrábat nehty skrz beton''. V období, kdy jsem dívce ležel u nohou, začaly spolu s tím i hádky, ovšem už tvrdší. I při těchto hádkách se jeden z nás nakonec omluvil. Jeden den ukázal celkem osudné informace. Dívka mi prozradila, že neměla v plánu spřátelit se, nýbrž se chtěla jen ohřát, uzdravit a jít dále beze mne. To byla věc, která mě na chvíli přenesla do zvláštní euforie. Díky této euforii a mé slabině jsem dívce odpustil i když jsem byl zklamaný. Zapomněl jsem zmínit, že v období, kdy jsme začínali, znova jsem jí slíbil, že si trávu nedám. Sliby-chyby. Neustále tvrdila, že se chová špatně a dávala si za vinu i události, které nezavinila a tak jsem jí přiznal i svoje porušení slibu. Možná v téhle chvíli se u ní poprvé objevilo to, že byla na mě dosti hnusná, ale měla na to právo. Postupem času se to uklidňovalo, ale naše přátelství tím bylo celkem poznamenané.
Poslední velká rána byla teď nedávno, kdy jsme šly ještě s jedním kamarádem pít a když už přišlo na stav opilosti, tak chvíli vládla dobrá nálada. Nevím přesně co byl ten spouštěcí mechanismus, ale dívka začala řešit důležité věci. Myslím, že ten stav si má člověk užít a smát se s přáteli. Když dívka začala řešit důležitou věc, začal jsem se smát a řekl jsem ať to nechá plavat...ať to teď neřeší. Pro dívku byla tato věc velmi důležitá, proto si trvala na tom, že věc chce řešit. Já jsem později spadl z jednoho kopce rovnou do křoví :-D. Když jsem potom přišel zpátky za nimi, oba tam brečeli a tak podobně. Později se to přeneslo i na mě a začal jsem dívce říkat naprosto upřímně co si o ní myslím a co k ní cítím. Brečela mi na rameni a já držel slzy.
Pro dívku jsem ''možná'' tím největším přítelem v životě, ale nejspíše jsem odkázán k tomu, aby pro mě byla vždy jedno velký Tabu.

Doufám, že vás to alespoň trochu zaujalo...možná je to jen jeden z milionů příběhů kolem přátel, ale kdo vlastně dneska ví, co je to Přítel?