Nikdy neřikej, že je vesmír nekonečnej

Hladil ji bříšky prstů po navlhlé kůži a nevynechal žádnou skulinku či záhyb jejího břicha a prsou. Vykrádal poklady těla, jako nahý pirát. Občas jemně poškrábal kůži pečlivě ostříhanými nehty, aby ji vzápětí na to samé místo políbil. Kolem velké postele bylo rozházené oblečení, které dotvářelo atmosféru nahodilosti a chvilkového pomatení smyslů. Opětovného výpadku.

„Bylo to krásné, že?“ Ani nevěděl, jestli opravdu chce znát odpověď. Uvědomil si, že kdyby stejnou otázku pronesl pouze jako suché oznámení, udělal by podstatně lépe. Hrozba záporné reakce by se tím snížila o určitá procenta.
„To se jich ptáš vždycky?“
„No, ale já teď…“ Nelíbilo se mu, jak na něho zaútočila. Tušil, že by mohla něco ostrého ze svých úst vypustit, ale odhadoval to na jinou verzi posměšku. Nevěděl, jak jí má říct, že vlastně před ní nikoho neměl a i když se snažil, holky ve škole ho ignorovali, jako ignorovali přednášejícího učitele dějepisu.
„No, co no. Nezačínej věty no! Už jsem ti to řikala tolikrát.“
„Ale tys s tím taky teď začala.“ Chvíli se zamyslel nad složitostí téhle komunikace. Připomnělo mu to rčení: Nikdy neříkej nikdy. Snad každý známý mu alespoň jednou v průběhu jeho krátkého života řekl, že to stejně nedává smysl. I on si s touhle větou často pohrával před spaním a někdy se dostal až úvahám nad nekonečností vesmíru.
(„Jak může bejt vesmír nekonečnej, když se rozpíná? Jako kam se rozpíná?“ Některá dogmata zná prostě každý.)

Nechávalo ho jezdit jeho dlouhými prsty po svém těle, jelikož jí to dělalo dobře. Cítila jeho dech na své světlé kůži. Milovala, když jí někdo šeptal do ucha či jazykem kroužil kolem ušního lalůčku. Tohle on nedělal, to už bylo moc intimní. Intimnější než samotný sex. Alespoň pro ni.

„Bylo to krásné, že?“
„To se jich ptáš vždycky?“ Proč mluví tak zvláštně? Který mladý kluk ukončí otázku s že? Zní to, jako by si spletl dobu a narodil se jednoduše omylem. Nechtěla mu takhle odštěknout, ale tenhle způsob mluvy v ní rozpoutával pochybnosti nad sama sebou.
„No, ale já teď…“
„No, co no! Nezačínej věty no! Už jsem ti to řikala tolikrát.“ V duchu se zarazila. Tušila moc dobře, že poslouchal pečlivě. Určitě ji to vpálí nazpět. Kážu vodu, piju víno. Jak je tahle slavná věta pravdivá. Neznala nikoho, kdo by se tak občas nechoval.
„Ale tys s tím taky teď začala.“
(Nepřekvapil si chlapče, to se dalo čekat. Nikdy nedokážeš uznat svoji chybu. A pak má platit, nikdy neříkej nikdy. V tvém případě si na to klidně troufnu.
I když, stejně je to divný, vždyť se to vylučuje…)


Ležel na zádech, její hlavu měl položenou na plochém hrudníku, na kterém začaly rašit první chloupky dospělosti. Díval se z otevřeného okna na zatáhnutou oblohu. Načernalé mraky se rozpíjely v celistvou skvrnu.






Ležela na břichu, hlavu měla položenou na propadlém hrudníku, na kterém zahlédla dva několik milimetrů dlouhé chloupky. Dívala se pod okno, kde se minulý rok zničehonic udělala prasklina táhnoucí se od topení. Určitě povyrostla, napadlo ji.


„Za chvíli dorazí z práce.“
„Já vím.“
„Já vim, že víš.“
„To jsem rád.“
„Nevim proč.“
„Jen tak.“
„To je na palici, nemluv jak hotentot. Zvládáš plynulý věty?“
„Zvládám.“
„Ach, bože muj.“


Překulila se na bok a tím se k němu obrátila zády. Cítila, jak ji probodává pohledem, jak by ji teď nejraději shodil z postele a uškrtil páskem od županu. Byl přece její krevní skupina.

(Dělá uraženou, to na mě neplatí. Určitě si myslí, jak teď hledám omluvu.)
Ty mraky venku se už začaly trhat.

„Složil jsem ti básničku.“ Nebyla vůbec nijak dobrá, ale rýmovala se a to pro něho bylo důležité. Hlavně, že je od srdce. (Strašná fráze, napadlo ho.)
„To jsem nadšená.“
„Tak se na to vyseru a řikat ti jí nebudu.“ Takhle se už dlouho neutrhl, ale má taky svoje meze, za které se prostě nevyplatí lézt. Přišel si trapně, kdyby byl pštrosem, nakopal by ji do tý její pěkně tvarovaný prdele.
„Ale prosim tě, se hned neurážej a řekni to.“
(Mohl se ještě chvíli vzpouzet, trapně mu na to bylo dostatečně. Překvapil.)
„Jsi můj nejhezčí den,můj nekrásnější sen.Jsi šelma divoká i cesta klikatá. Mami“ Teď určitě zabodoval a ona se k němu otočí zpátky, aby jí mohl hladit po ňadrech.

Ona odešla pryč.
(„Ty rýmy byly fakt kýč. O rytmu nemluvě.“)

Vstal a oblékl se, za chvíli přijde táta z práce.
(„Stejně dneska bude pršet.“)