O touze a dobru

Krásný den jako malovaný
Probudím se do ranního štěbetání ptáčků. Čaj v konvici mléko v lednici. Ta krásná usměvavá kdo jsi táži se? Já sem Tvá touha a ouha co to dole vidím. Pojď ty sem s ním. Ananasem zdobená mandarinkou potřená. Ježíš Ty voníš čím to je, že by lílie? Džusík s vodečkou šámpáňo s jahůdkou. Neodhaluj víc než musíš zkusím. I to málo mi stačí a už to se mnou točí. Perelínky vonné a nohy z deky . V hlavě já mám zameteno. Zvoní, jdu ke dveřím a táži se na důvod návštěvy. Pane domácí, neseme Vám nájemné. Dělám, že jsem zaskočen když po několikerém tomto výstupu říkám dost. Pošlu něco potřebným. Beru si sebou touhu a jdeme na nádraží. Obdarovávám místní bezdomovce. Procházím se noční Prahou. Jdu Pařížskou ke Stroměstskému náměstí usedám po zahradní restaurace. Volám svému štěstí, že mě těší že je, že mi bylo dáno.
A ono mi to nebere, kde že ono je, kdo to tady zaplatí, kdo jen to doplatí.
Jé tady je v koutku Ty si na mne čekalo.
Víš jak rád Tě mám co Tě znám.
Mám se dělit o Tebe? Já věrnost Ti přeci sliboval a dost si při tom liboval...........


A hra se hraje a dobro šíří.