Devět měsíců

Celou noc jsme se milovali. Bylo to něco neuvěřitelného. Cítila jsem se jako v ráji a Tomáš (můj přítel) určitě taky. Po nekonečné noci plné touhy jsem konečně usnula. Probudilo mě až třísknutí koupelnovými dveřmi a poté i Tomášův řev.
„Kurva! Do prdele!“ křičel jako smyslů zbavenej.
„Co se děje?“ zeptala jsem se rozespale.
Tomáš pořád pochodoval po pokoji sem a tam a nebyl schopen mi odpovědět.
„Co je?“ zařvala jsem na něj.
Konečně se zastavil. Koukal se mi hluboko do očí. Začala jsem mít obavy, co se stalo.
„Nevím, jak se to mohlo stát. Vážně nevím. Nechtěl jsem…“
„Řekneš mi už konečně, co se stalo?“
„Praskl kondom,“ odpověděl bez rozmýšlení. „Ale ty doufám bereš antikoncepci?“ zeptal se rychle.
Nebyla jsem schopná mu odpovědět. V hlavě se mi honila jen jediná myšlenka. Co když jsem těhotná? Nedokázala jsem se té myšlenky zbavit. Najednou se mi zamotala hlava a já padala do tmy.

Pomalu jsem začala otevírat oči, ale stále jsem ještě nemohla zaostřit, až po chvíli jsem konečně začala poznávat svůj pokoj.
„Tome?“ zeptala jsem se opatrně.
„Tome!“ zakřičela jsem, až se mi z toho zamotala hlava.
On mě tu nechal. Nechal mě vtom. Pomyslela jsem si a začala brečet.

„Ať to dopadne jakkoli. Vždy tě budeme mít rádi,“ šeptala mi mamka s tátou okolo ramen.
Tomáš se mi ani jednou za ty dva týdny neozval. Vykašlal se na mě, ale vlastně nemůžu se divit. Je to ještě nezodpovědnej sedmnáctiletej puberťák. Ale mě je taky sedmnáct. Ještě nejsem na dítě připravená. Mám svoje sny a plány. Honilo se mi hlavou mezitím, co jsem čekala na to, jak vyjde můj těhotenský test. Po pěti minutách nekonečného čekání a modlení se na testu objevilo něco, co mi na vždy změnilo můj život. Pozitivní, zašeptala jsem a začala brečet.

Už je to 9 měsíců od mého porodu. Na Tomáše jsem se vykašlala. V mém životě je teď jen jeden muž, kterého nevýslovně miluju. Můj Syn Adámek. Za těch 9 měsíců jsem si toho tolik uvědomila. Už je mi osmnáct a začínám se stavět na vlastní nohy. Mamka s taťkou mi hrozně pomáhají. Nikdy jsem k nim neměla tolik blízko jako teď. Za pár měsíců budu mít maturitu a konečně začnu vydělávat na svého úžasného syna. Vždy byl u mě na prvním místě úspěch, teď je to rodina a můj syn Adam.

Jeden jediný okamžik mi změnil celý život. Už to nejde vrátit zpět, přesto jsem šťastná, že se to stalo. Někdy něco nedopadne špatně, jak si na začátku většina lidí myslí…