V druhé nejpopulárnější části školy

S výstražným trojúhelníkem v hlavě signalizujíc, že tohle je má poslední šance,to na něj vybalím ve frontě na oběd.Nešel bys se mnou pěšky? Vyčkávavě na něj pohlédnu. Zamyslí se a pak mi vyhoví - proč ne. I když, po pravdě se mi dneska moc nechce. S rohlíkem na puse zakormidluji k holkám, které si stejně jako já dnes dopřávají druhé menu - zapečené těstoviny. To, že jsou nahoře tvrdé jako ze sáčku a zespoda málem na kaši, mi skvělou náladu nepokazí. Po tom, co do chemického pokusu,jak prohlásí, třikrát hrábne a složí příbor, se začne věnovat u mě nepopulární aktivitě - totiž zkoumání, za jak dlouho bude mít můj tácek podobu dětského - poslední dobou mám v hlavě jiné myšlenky a jídlo lítá všude možně po území tácku. Všimnu si ho až po chvíli a zaregistruji pobavený úsměv.