SVATBA

Byl jsem v šoku a topil se v zeleni jejích očí. Nebyl schopný jsem ani promluvit, nedokázal jsem dělat nic. Byla tak zvláštně nádherná a jediný pohled do jejich očí, plných krásy, pochopení, lásky..mě ničil a nabíjel zároveň. Úsměv, do jakého se zamilujete.
- Tomáši, vole, prober se..! ozval se vedle mě trochu nervózně a trochu pobaveně kámoš Jirka.
- nevím..vypadlo ze mě, protože jsem vážně nevěděl, netušil, nechápal. U našeho stolu se rozhostilo ticho, vyděšené a nechápající. I Kláře se rozšířily zorničky vzrušením, překvapením.
Co se stalo? Holka, kterou jsem dnes viděl poprvé v životě se mě jen tak zeptala na něco, na co jsem měl stoprocentní odpověď, něco o čem jsem byl několik měsíců skálopevně přesvědčen a na co jsem se těšil jako malý kluk. Nemohl se dočkat.
Zeptala se: proč se ženíš?
Já to nevěděl. A už ani nechtěl.