Mami proč?

MAMI PROČ?
„ Mami proč?“ ptá se dnes čtyřicetiletá Sára když vypráví svůj životní příběh.
Sedí s dcerou na zahradě, vzpomínají a říkají si jací lidé mohou být.
„Narodila jsem se do úplné rodiny. Tatínek pracoval jako řidič autobusu a matka byla dělnicí. Táta se od nás brzy po mém narození odstěhovat a já zůstala s matkou sama. Jako malá holčička jsem nijak neřešila matčin alkohol ani to, že si každou chvíli přivedla do bytu jiného „strýčka“. Obskakovala jsem ji, v zimě nosila do sedmého patra kbelíky s uhlím. Tenkrát mi bylo 7. To co ale mělo přijít, proti tomu bylo i 7 patro s uhlím rajská zahrada. Matka si našla může. Byl o dost starší než ona. Ze začátku to vypadalo, že se nám konečně bude dařit, protože máma pod vlivem lásky byla najednou úplně jiná. Nemusela jsem doma tolik dřít a dokonce jsme si občas i vyrazili na nějaký výlet. Tahle idylka ovšem trvala jen do doby, kdy matčin přítel přišel poprvé domů hodně opilý. Byla jsem zavřená ve svém pokoji. Najednou se ozvala rána a po ní následovalo několik dalších. Sebrala jsem veškerou odvahu a pomalu a tiše jsem se vyplížila z pokoje. Dveře do obýváku byly pootevřené a tak jsem nakoukla. Matka tam ležela na zemi v kaluži krve. Vrhla jsem se k ní a pomohla jsem ji posadit se na židli. Tenhle jeho příchod domů se opakoval ještě asi třikrát. Každý i já by si v té chvíli řekl, že nás to s mámou trochu spojí, ale opak byl pravdou. Máma nejen že se s ním nerozešla, ale navíc mě chtěla poslat do internátní školy,aby s ním mohla být sama. Štěstí stálo při mně a na internát mě nevzali, protože jsem bydlela blízko školy.
Jedno léto to mi bylo necelých 16 jsem se vrátila z prázdnin od babičky z Moravy. Máma našla nový byt, rozešla se s tím chlapem zmlátil ji totiž tak, že musela do nemocnice na operaci s hlavou. Náš život se začal zlepšovat. Našly jsme k sobě s mamkou trochu cestu a konečně se nám začalo trochu vést. Jenže žádná idylka v mém životě netrvala moc dlouho. V dobách, kdy měla máma doma toho trapiče já chodila často ven a tam jsem trávila každou možnou chvíli jen abych nemusela být doma. Našla jsem si přítele.
Chodili jsme spolu na procházky a já mu při dlouhých letních večerech vyprávěla o sobě a svém životě. Máma o mém vztahu nevěděla, protože neměla čas a snad jí to bylo i jedno. Jenže když pak byla sama měla najednou mnoho času zajímat se o to , co její dcera dělá ve svém volném čase. Sama jsem byla překvapena, že jí to snad ani nevadilo. Matka ale sama dlouho nevydržela a za nějaký čas si našla nového přítele, kterého si po čase i vzala. Po špatných zkušenostech se k němu ovšem odmítla přestěhovat. Když spolu jako manželé nebydleli trávila u něho máma většinu času. Já jsem od té doby vlastně žila doma sama. A jako každá mladá holka jsem si zvala svého přítele domů, ale spát u nás nesměl. To si matka pohlídala. Prý na to mám ještě dost času. Když mi bylo 19 rozhodli jsme se s přítelem Zbyňkem, že se vezmeme. Těšila jsem se, že mi tím skončí ten nelehký život s matkou. Ano na jistou dobu to bylo v pořádku. Ale máma si asi celý život myslela , že si mě vychová k tomu abych chodila do práce a domů jí dávala peníze na alkohol a cigarety pro ni a jejího manžela. To se samozřejmě nestalo a tak se mi občas připomněla telefonátem, kdy mi vyhrožovala sebevraždou, že se otráví, protože se na ni všichni vykašlali. Po nějakém čase to mámu přešlo, protože jsem na většinu jejích telefonátů nereagovala. Mezitím se nám narodila krásná dceruška a já najednou měla svět růžový a veselý se svou rodinou. Ale opakovala bych se, kdybych řekla, že u mě žádná radost netrvá dlouho. I když v té době se mi strázně s matkou snášely už lépe. Měla jsem rodinu lidi, který jsem Milovala nadevšechno na světě. Ti mi pomohli. Matka si začala zlost, kterou měla na mě vybíjet na Gitušce. Čekala na ni u školy a vyprávěla ji o mně různé zlé řeči. Gituška chodila domů s brekem a pořád se vyptávala proč to babička dělá. Pochopila to až časem, kdy jsme si spolu sedly a víc jak dvě hodiny jsem ji vyprávěla, proč se k ní babička chovala tak zle.
Dnes je mi čtyřicet mám dospělou dceru, která si na mou situaci s matkou udělala vlastní názor a moc mi pomohla. Je to asi 3 roky kdy jsem měla časté deprese a asi jsem byla i dost nepříjemná na své okolí. Včas jsem si řekla, že bych s tím měla něco udělat. Zašla jsem za psycholožkou, která mi pomohla.
Dnes žiju myslím šťastný život. Umím se zase radovat z maličkostí a zvládla jsem se srovnat i s faktem, že nemám matku, protože člověk, který mě přivedl na svět skončil svou mateřskou povinnost a lásku porodem.“