Představy

Johny jede ve svým nabušeným autě směrem do restaurace kde má spicha se svýma kámošema. Mistrovsky na poprvé zaparkuje káru, zamkne pomocí dálkového ovládání a ladně a majestátnicky si to nakračuje směrem k zahrádce restaurace. Tam holdují slunečnému odpoledni i další lidé, kteří koukají na nově příchozího hosta. Johny si toho všimne a jeho opičí žvýkání vystřídá věta: „Vo co de?“. Řekne to za chůze jakoby to byl nějaký pozdrav. Sedá si ke stolu. Okamžitě přijde číšník a on si objednává hruškové Cappy s vodou. Při objednávce si samozřejmě nesundá ani svoje brýle, které má tak rád a na kterých si staví image.
Jak si tak sedí a čeká na svoje kumpány zahlédne nádhernou „kost“. Nemůže se jí nabažit. Tak se rozhodne na sebe nějak upozornit, aby si ho dotyčná všimla. Zapíská. Ona k němu dojde a řekne: „Pískal si na mě?“. „Jo píchal koťátko.“ Odpoví se schválným přebreptnutím Johny. „Teda jasně, že sem chtěl říct pískal, promiň mi to.“ Dodá ještě. „Jo tak pán by rád píchal. Tak pojď, ukaž jakej seš frajer. To je tvoje auto že?“ „No jasně bejby.“ Johny pružně skáče přes plot zahrádky. A jde za krásnou slečnou směrem k autu. Odemkni frajere. Jakmile zapípá tón oznamující odemknuté auto, žena otevírá zadní dveře a surově posílá Johnyho směrem na zadní sedáky v poloze ležmo. Ten si rozepíná poklopec a sundává kalhoty, žena mezitím vysléká svoje oblečení venku před autem. Stud ji zřejmě nevadí. Jde jí o to, aby umlčela frajera. Jenže ona to bere vážně a tak se vyslékne do spodního prádla a leze za ním. Zavře za sebou dveře…
A v tu ránu Johnyho vyruší ze snění fádní: „Tady máte ten džus a vodu, pane.“ Johny zabručí jako nějaký medvěd a vydá ze sebe jen velmi skromné: „Díky.“ Číšník odchází a Johny si všimne, že za ním ta žena opravdu jde. Dojde k němu a ptá se. „Pískal si na mě?“. Johny se usadí a pod dojmem, že by se mu mohlo splnit to co právě snil. Odpoví: „Jo píchal koťátko.“ V tu ránu se ozve obrovské „PLESK“, až to hrdinovi upravilo polohu brýlí. Žena s velmi zaníceným pohledem odchází. „Tak jo, klídek, ano? Snad se tolik nestalo.“ Byla to taková rána, že si toho všimli i ti lidé u předních stolů. A zvědavě se mrkli co se stalo. Neohrožený frajer si toho všiml a opět na ně zvolal: „Vo co de?“ A jenom co to ze sebe vypustil. Konečně přichází jeho kámoši. „Ahoj Johny.“ „Tě péro borci.“ „Vemte fleky jinak si sem posadím nějaký pěkný prdelky.“ Říká Johny a začne se hlasitě smát svému opravdu „neotřelému“ vtipu. „Víš Johny, volali jsme ti ať sem dojedeš proto, že ti chceme něco říct…“ „No jo, ale počkej první si objednej tohle hruškový Cappy s vodou to je fakt síla, je pařák a tohle tě kámo dostane do pěknýho chládku.“ Opět se začne smát a mezitím říká: „Teda nemyslím jako chládku jako chládku, ale chládku jako chládku. Chápeš, že nebudeš někde v chládku, ale budeš v chládku. Jakože si nemusíš pro chládek nikam chodit, prostě chládek přijde sem. Prostě budeš mít chládek za pár korun a nemusíš dělat žádnej bordel. Jen chci říct, že to pití je fakt hustý a měli by jste ho zkusit.“ Číšník přichází ke stolu a praví: „Co si dáte pánové?“ „Dáme si to samé co on.“ „Hruškový Cappy s vodou, dobře.“ Říká číšník. „Díky.“ „Děkujeme.“ Zamumlají jen tak pod nosem tihle dva týpci. „Jo, děláte dobře hoši, moc dobrý pití tohle jest. No, takže co jste mi to chtěli?“ „No víš Johny, chtěli jsme ti vlastně říct něco celkem nepříjemného, ale nevíme jak ti to máme nějak šetrně říct.“ Dva kamarádi se na sebe podívají. Pak na Johnyho. „No tak, co je?! Vo co de? Mám si skočit pro jehlice a vlnu abych Vám u toho třeba ještě upletl svetr?“ Vychrstne borec. „Takže podívej, chtěli jsme ti říct, že jsme viděli Georgovo auto jet směrem k baráku Lucil.“ „Ten zmrd, co sem mu kurva říkal, no co sem mu kurva říkal!?“ Přeruší Johny výklad. „Tak jsme si jako říkali, že to je jenom náhoda. Jenomže když jsme se vraceli z dvd půjčovny tak už tam vážně stál. Před jejím barákem. No a v ten moment jsme ti volali.“ Vykoktají ze sebe ti dva. A jelikož to ze sebe koktali poměrně dlouho, stihl číšník donést jejich pití. „Prosím pánové, tady to máte.“ „Díky.“ „Dík“. Vypotí. „Prosím.“ Odpoví zdvořile číšník. Johny mezitím zuří, hledá slova jak by mohl utišit svůj vztek. „Já toho hajzla zabiju.“ A vztekle vytahuje drobné z kapsy na zaplacení pití. „To je opravdu moc dobré pití Johny.“ „Jo jo, moc dobré.“ Johny se na ně podívá nepřítomným pohledem, volá číšníka, dává mu mince za pití, děkuje a zvedá se z židličky tak rychle jak to jen jde. Přeskakuje ohrádku. A zuřivě nasedá do auta. Opravdu rychle vyjíždí z parkoviště pro tělesně postižené, kde sice nemá právo stát, ale to je, bylo a bude vždycky Johnymu tak nějak ukradený. Jede za svoji přítelkyní, která ho s tímto Georgem už kdysi podvedla. George má totiž velmi vybrané způsoby a je na Lusil milý. Ovšem to se o Johnym říct nedá. Jeho způsoby lze přirovnat těm z buše. Jsou poněkud neohrabané a vulgární.
Když Johny po porušení několika pravidel silničního provozu dorazí k domu kde již stojí i George, zuřivě vyskakuje z auta a jako smyslů zbavený letí nahoru po schodech, rozráží dveře a vchází dovnitř. Na zemi vidí pohozené oblečení, které dokáže rozeznat. Dělí je tedy na dvě hromádky. Tu jednu hromádku udělal jen tak pro radost. Kdežto tu druhou… Pěkně se postavil rozepnul zips a začal močit na hromádku, která byla vytvořena z Georgova oblečení. „To máš za to ty sráči.“ Řekne nasupeně Johny. Když domočí, jde směrem do ložnice. Slyší Lusil, která si to evidentně s Georgem užívá, podle množství hlasitých vzdechů. Johny dojde do ložnice. Chvíli stojí a kouká. Potom vytahuje nůž a vrhá se na George. Ten nestačí ani zareagovat a už má v sobě po třetí napasovaný nůž. Lusil ječí dostává se z pod George, který je ubodávám naprosto zběsilým Johnym. „Johny!!! Nech toho, přestaň!!!“ Ječí Lusil. Ječí tak silně až ji z toho začínají bolet hlasivky a musí si odkašlat. Jenže ten stále zběsile bodá a mumlá si u toho něco. „Takhle se ti to líbí? Georgíčku? Co? Líbí se ti jak tě mrdám ty zmrde? Co?“ Křičí s velkým zanícením. „Bože Johny dost, nech už toho.“ Ječí stále Lucil. „Ale, ale proč nic neříkáš Georgíčku? Došli ti slova?“ George už po v pořadí asi desátém bodnutí nehnutě leží v kaluži krve, která stříká všude kolem. I na Johnyho, který vypadá jakoby pracoval na jatkách a svůj úbor si nepral celé týdny. Nyní upustí nůž a řve na Lucil. „Tak ty děvko, pojď ke mně!“ „Proč Johny, co mi chceš udělat?“ Ptá se vystrašeně Lucil. „Pojď ke mně děvko, říkám. A nebudu to kurva opakovat dvakrát!“ „Dobře Johníčku dobře, už jdu jen se uklidni ano?“ A opravdu Lucil se šoupe velmi opatrně k Johnymu. „No kurva polez a neříkej mi doprdele, abych byl kurva klidnej. Já snad kurva klidnej sem nebo se snad kurva pletu? Co?“ „Ne, ne nepleteš, jsi opravdu klidný, vidím to, to já jsem rozrušená.“ „No to bych kurva řekl.“ Lucil se konečně doplazí k Johnymu a obejme ho kolem pasu. „A teď mě ho pěkně vykouříš.“ „Dobře Johny dobře.“ „No tak kurva kuř ty děvko.“ Lusil si tedy rozepíná kalhoty... Johny se narovná a koukne před sebe. Objeví se znova před ložnicí kde pozoruje ty dva jak si to rozdávají. Byla to zase jen jeho bláznivá představa. „Můj bože to je Johny!“ Vykřikne Lucil. „George se jen letmo otočí. „Zmiz odsud skrčku. Snad nechceš, abych ti porovnal žebra podle sebe!“ „Ne to ne.“ Odpoví naprosto zbídačeně Johny. A odchází. „No tak!“ Dodá ještě George.
Johny je naprosto zklamaný. Loudavě odchází z bytu. A jde směrem k autu. Když tu vidí jak nějaký mladý kluk jedoucí na kole, porazil krásnou mladou ženskou. „Nemáš co zavazet, krávo!“ To hrdinovi hrálo do noty a tak nasadil opět svůj frajerský výraz, vložil žvýkačku do úst a vyrazil ji na pomoc. „Padej skrčku, ať už tě tu nevidím!“ Zvolá ještě do dálky. „Ukažte pomůžu Vám…“. A tak Johny velmi rychle zapomněl na svoje trápení s Lucil. A plně se začal věnovat svému novému předmětu touhy.