Mučalinda

Toto nejsem Já, to není moje tělo, to nejsem Já
jen má duše je stála… bezprostředně věčná…
tak proč bažit…
tohle už jsem zažila kolikrát… stokrát, tisíckrát, milionkrát…
nechci cestu prožívaného utrpení, bezmoci a smutku, jež vede k pomíjivému štěstí z bolesti
jen střední cestu volím
nechci ani cestu prožívané radosti, touhy a euforie, jež vede k pomíjivému štěstí z nepravdy
jen střední cestu volím
pomaloučku a zvolna se přibližuji nibbáně
a pokud ne
nezáleží na tom

Nevadí


Léta v naší zapadlé vesnici jsou krásná
Jako stvořená pro polibky lučních květin a motýlů, pro pohlazení čerstvě šťavnaté trávy, pro opravdu hluboké myšlenky a meditaci
Můžeme dělat a být čímkoli

Léta ve městě jsou jiná
Zatemňují mozek prachem, popelem a příkopy, kam padají dědci a babky a dehydratované děti
Všechno to pálí, lepí, nevoní a pohlcuje
Jako beznaděj a plytké šílenství

A v knihovně zase kromě oblíbeného Paula Coelha a moderních dějin Kuby mají pouze romány o lásce, cti a smrti s prošlou trvanlivostí
chce se mi blít
chce se mi vysrat si žlučník a játra z těla

Zažloutlé stránky příliš tlustých knih nedostatečně sají můj pot
ale na krev nestačí
kolabuji…

Obcuji zde s policí skříně, se svým potem a krví a s pohoršeným pohledem knihovnice
jako kurtizána

A na lekci yogy si učitel biologie prestižního gymnázia klidně cvičí ve slipech
a nikoho to nezajímá…

A hodně stupidní avšak zajímavá peroxidová kost a kůže zažívá své poprvé na spinneru vedle dívky, která má trochu podobnou auru jako já, a přesto naprosto odlišnou
a nikoho to nezajímá…

Sedadla nám stejně všem dráždí stydké pysky, ale na orgasmus nemá žádný z nás energii
nikoho z nás nezajímá…

A lekce byla tak nějak neukončena za zvuku autentického Stairway to Heaven od Led Zeppelin…
stejně ta lektorka byla taky trochu buddhista

A půvabné dámy v azurových šatech tančí ulicí

Nechápu