Prázdniny takové normální sedmnáctky......

V první den prázdnin jsem se probudila už v sedm ráno a asi dvacet minut mi trvalo,než mi došlo že mám dva měsíce tolik vytouženého volna. Volno od školy, poviností a práce a od dalších stovky věcí, které mi celý školní rok tak pily nervy.

Po vydatné snidani,mi však mamka řekla něco, s čím jsem tedy absolutně nepočítala, rozhodla se celé prázdniny chodit do práce a tudíž musím hlídat malého bratra. Prvních pár minut sem si myslela, že mám snad infarkt, ale potom mi došlo,
že to byl jen malý šok. Připadala sem si zrazená a mamka mě absolutně nechápala.
Prý co je na tom jen hlídat malého, prát, žehlit, vařit a uklízet a asi milion dalších věcí. Nikdy bych neřekla, že mě něco může takhle vykolejit,ale bylo to tu a já s tím nic nemohla dělat.

První společné ráno bylo uplně jiné než to předchozí, probudila mě příšerná rána do hlavy, malému se něco zdálo a jak se lekl schytala jsem to samozřejmě já. Paráda. Takže jsem šla dělat snídani s bulí na hlavě o velikostí holubího vejce, ale tím pro mě den zdaleka neskončil. Při žehlení tuny prádla si malý jezdil po celém domě na tříkolce, myslela sem si tudíž,že si aspoň v klidu vyžehlím a on se unaví, chyba lávky. Při žehlení posledního koše prádla mi vjel na nohu tříkolkou a já sem samou bolestí srazila všechno vyžehlené prádlo ze stolu a než sem si toho stačila všimnout bratříček si spletl prádlo s jezdeckou tratí a všechno s gracií zmuchlal. Supěla jsem a křičela, ale co z toho,musím to udělat znovu.

Po obědě naštěstí ten malý ďábel usnul, Už už zapínám počítač, když si všimnu že doma není ani jeden talíř čistý, co naplat, musím umýt nádobí. Po tomto namáhavém odpoledni si skočím do sprchy, miluji horkou vodu, vždy mě dokáže skvěle naladit. Ale zrovna když sem si šamponovala vlasy ucítila jsem na zádech příšernou bolest, jakoby mráz. Cose asi stalo? Jistě, malý se probudil a šel si jak on má ve zvyku zase umýt ručičky, takže já křičela do kuchyně, ať toho nechá, že dělám cáky cáky, a on svbětě div se, opravdu přestal. Ale jen na chvíly, asi po pěti mintách se zcela nečekaně opět spustilaledová sprška. A když ten malý paskřivec slyšel můj křik si asi myslel,že se směju, a každou minutu mi pouštěl ledovou a horkou vodu. Když jsem vylezla ze sprchového koutu, nevěděla jsem,jestli jsem opařená nebo zmražená. Ale cítila jsem se sakra pod psa, on mi to snad všechno dělá naschvál.

Naštěstí ten večer usnul brzo a tak se mi dál nic nestalo,ale šla jsem s hrůzou spát, protože jsem ještě netušila, comě čeká další den.............