Trapasem to začíná...

No víc už jsem se snad ztrapnit nemohla. Nejenom, že jsem si rozbila hubu před tak nádherným klukem jako je Dan, ale já si ještě vezmu super mini a jemu se tak naskytne pohled na moje ,,nejlepší´´ kalhotky. Já vím, že už bych je měla vyhodit, ale jsou fakt pohodlný, akorát ty kačeři asi nejsou zrovna nejlepší vizitkou pro patnáctiletou brunetu...
No začalo to takhle... Kráčim si to takhle po Ruský a říkám si, jakej jsem neudělala dobrej kup, když jsem sehnala tu skvělou kabelku PUMA s 40% slevou. A jelikož mi máma vždycky říkala: ,,Choď rovně! taková pěkná holka a je shrbená jak stará bába!´´ tak jsem se tedy parádně narovnala a byla si jistá, že se za mnou musí otočit snad každej kluk... Zdálky jsem najednou zahlídla Dana -mýho idola- a rozhodla se pro co nejvíc sexy chůzi. Dařilo se mi to a tak, když prošel kolem mě a usmál se, udělala jsem na něj strašně zaláskovaný oči. A v právě protoo jsem si nevšimla slupky od banánu pohozený jen tak na chodníku. Jak široká tak dlouhá jsem se naplácla na zem. Byla jsem v sedmém nebi, když se nade mne sklonil a zeptal se: ,,Jsi v pohodě?´´ Nezmohla jsem se skoro ani na odpověď, takže nejene jsem před ním ležela rozpláclá na chodníku, ale taky jsem parádně koktala. ,,No já...Jo´´ vykoktala jsem ze sebe a překvapeně zjistila, že mi zírá přímo mezi nohy. Najednou jsem si uvědomila, že mám na sobě ty příšerný babičkovský kalhotky. Rychle jsem se zvedla, narovnala si sukni a odkráčela pryč. Když jsem dorazila domů, neskutečně mě bolely nohy. Nejspíš proto, že jsem chtěla zazářit a vzala si na sebe nový, sněhově bílý balerínky s ozdobnou přazkou posázenou kamínkama. Jsou fakt luxusní, ale neprošlápnutý. AU...Skučela jsem jak pes a tak jsem si dopřála menší lázeň. S překvapeným výrazem jsem zjistila, že mi na palci raší parádní puchejř. Příštích pár dní si teda slušně užiju. Ještě než jsem se chtěla jít učit, jsem si zašla na počítač, jestli mi náhodou nepíše Julka. Moje nejlepší kámoška, která se minulý měsíc přestěhovala do 50 kilomentrů vzdálenného města. Místo e-mailu od ní mě ale čekal e-mail z neznámé adresy. Přemýšlela jsem, kdo by asi tak mohl být black.boy, ale protože ani po několika minutách jsem nezjistila kdo to je, rozhodla jsem se e-mail přečíst: Ahoj Luci! Jen jsem ti chtěl říct, že ty kalhotky byly opravdu skvělý. Myslím to vážně. Pa Dan
Cože? Ten blbec si ze mě bude ještě dělat srandu? Rozhodla jsem se mu odepsat: Ha ha... Děkuju, ale z mých kalhotek si srandu dělat nemusíš. Náhodou jsou dost pohodlný. Kde jsi vzal mojí adresu?
Několikrát jsem to po sobě přečetla -pro jistotu, že nemám hrubky, nerada bych u něj vypadala jako totální trubka-a odeslala.
Jsem docela dost zvědavá co odepíše...
V deset hodin jsem usnula, ale zdálo se mi o těch příšernejch kalhotkách. V 10:48 jsem se probudila, rozsvítila lampičku a nevím proč, ale začala jsem přemýšlet o těch kalhotkách. Po zhruba 4 minutách jsem si to uvědomila, došla ke koši na prádlo a vyhrabala kalhotky. Chvíli jsem si je jen tak prohlížela a pak se rozhodla je vyhodit. Došla jsem až do kuchyně -což je slušnej výkon, páč se v noci bojim jít i na záchod, který je na stejném patře jako můj pokoj, natož jít do jinýho patra- trochu nervozní strachem jsem otevřela koš, rozloučila se s kačarem Donaldem v několika násobném provedení a šla si lehnout.
Vzhledem k omu, že jsem nemohla usnou, rozhodla jsem se, že si začnu psát deník. Vzpomněla jsem si na starý sešit ležící kdesi v šuplíku. Tam ale nebyl. Hledala jsem ho další půl hodinu a našla ho úplně vespod ve skříni. Sice nevím co tam dělal, ale to není podstatné.
Tohle je tedyy můj první zápis. Jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydží...