London

Nemůžu jíst, nemůžu spát, nemůžu dokonce ani myslet a smát se…
Všechno kolem mne mou tělesnou schránkou prosakuje jako halucinace…
žílami a tepnami skrz naskrz…
žádné vyšší fáze extáze neexistují. spletla jsem se.

Inhaluji architektonické skvosty, půvab, barvy a vůně Londýna probuzeného pod rouškou noci…
město oživuje svůj čtvrtý rozměr
potemnělou úzkou ulicí, kde bloumal Sherlock Holmes, projíždí magický double-decker
reinkarnace duše Harryho Pottera do každého cihly každého obstarožního domu je na první pohled zjevná…

a z jedné strany parku, který plave po Temži, najdeme útulný english pub v trochu irském stylu…
ve vzduchu se vznešeně vznáší parfumerská nezaměnitelnost sladce kořeněné whisky…
chce se mi jásat, chce se mi hořce brečet nad nevyslovitelnou, neobvyklou a nenapodobitelnou místní intimní atmosférou, chce se mi rozplynout v jedinou kapku toho lahodného laskajícího nápoje…

Londýn lze jen stupidně ignorovat nebo se z něj nesmazatelně zbláznit…
a nikdy vám nevrátí srdce, které zde při jeho návštěvě zanecháváte…

hindky a asiati tančí v dešťových kalužích