Roním suchý slzy

Roním suchý slzy. Vždyť víš, jak mě to mrzí.. Uvnitř srdce.. Veliký trpaslík co mi rve srdce na kusy. Krev z prstů na svý ruce olizuje mrštným, hadím jazykem a chce víc. Ó ne, chce mi snad celý srdce rozdrtit v těle.

..... A pak je tu mozek ...
Jsi nádherná a hodná. Nejlíbeznější zpěv skřivánkův? Tvůj hlas, děvko jedna prokletá. Zabodnout tupý a zlomený nůžky mezi svá ňadra, chtěla bys? Vím.. Popínavý pomněnky z neexistující pohádky ti prorůstají ušima, ústy i nosem..

..... Hlavně je tu on ...
Dobrovolně jsem se vzdala své svobody. Jen pro něj. On nakládá s mým prohnilým životem, to on vážně umí. Mou rozbitou, na miliony kousků roztříštěnou, porcelánovou pleť tolikrát spravil. Bez jediné chybičky. On ví, co mám ráda. On je můj..

..... Jeho miluješ, viď? ...
Sápají se po mně lačné ruce ohavných monster z horoucích pekel. Touží vyškrábat mi do krve uplakané voči. A když se zhasne? Tyrkysová vlnící se záře jež vydávají právě uzrálé jahody na jabloni.. Zarývají svý nechutný drápy do mýho krku, až cítím tu špínu v krvi v těch nejtenčích žilách..

..... Chceš nebo ne? ...
Už nebude ráno a nebude noc. Už nevrátíš čas a nic nezměníš. Všechno nech osudu, nic není jen tak. Vina jsi a nevinná také. Jen malé, žluťoučké kuřátko nebohé. Ano, to jsi ty. Vidíš, i v pěsti Tě rozdrtí. Skončí dech i tep a chlad.. Poslední budík.. Konečná stanice posledních kapesníku kdesi za postelí porostlá mechem z prachu. Nech toho a smiř se s tím..

Zrůdo!