NAROZENINY ZA VŠECHNY PRACHY

NAROZENINY ZA VŠECHNY PRACHY

,,Takže v šest u intru.” Ujišťuje se už popáté můj kamarád Valentýn stojící na schodech, na cestě do své třídy.
,,Jo. Ale ty se tam chystej radši jakobys tam měl bejt v půl šestý.” Usměju se na něj. Je pověstvný svou nedochvilností.
,,Vždyť jen vyskočim z okna a ujdu asi deset kroků, na tom neni nic těžkýho.” Opáčí a uplácne si svoje číro.
,,Až na to, že ti to vždycky trvá nejmíň deset minut.” Jen znechuceně obrátí oči vsloup a jde do modelovny. Já si pro sebe zavrtím hlavou a stoupám do třetího patra na matiku.
Den uběhl překvapivě rychle. Na to, že jsem čekala, že se dnešních devět vyučovacích hodin potáhne jako žvejkačka nalepená na botě. Je půl pátý a já spolu se svými dvěma spolužačkami Zdenou a Miriam kráčíme k Tescu aby mi pomohli udělat velký nákup. Včera jsem měla osmnácté narozeniny a dneska to slavíme. Tady v Jihlavě, kam chodím na střední školu. Je pozvaná celá moje třída plus pár lidí z jiných tříd a ročníků.
,,Takže, tohle, tohle, tohle.” Hážu holkám čtyři lahve rumu, pár krabic s vínem, několik kol a pro kámoše deset lahváčů. Musíme mít pořádné zásoby, protože se pak nikomu nebude chtít jít zpátky do obchodu. Všechny věci nahážeme do batohů. Spravedlivě se rozdělíme a jdeme do parku, kde se “oslava” bude konat. Sundáme batohy a sedneme si na lavičky. Všechny vytasíme cigáro a debatujeme o nesmrtelnosti švába. Když se přiblíží třičtvrtě na šest, tak se zvednu a rozloučím se s holkama, musím vyzvednout kámoše z intru, sice vědí, kde to bude, ale to nevadí. Holky zůstanou sedět, nechce se nám tahat těžký věci k intru a zpátky, takže na mě počkají. Já se svým loudavým krokem doplazím k intru, kde už čekají kamarádi a všichni mi začnou přát, s tím, že dárek dostanu až na místě. Jen mi stačí sjet pohledem tváře abych zjistila, že tu ještě není Valentýn. Jeho zelené číro vždycky svítí do dálky. Tak jako moje modrá hlava.
,,Už jsem tady. Sorry, trošku jsem se zdržel.” Dofuní k nám asi o pět minut později. Jen se vítězoslavně usměju, on se na mě zašklebí a můžeme vyrazit.
Do parku dojdeme během pár minut, přetaháme si lavičky tak abychom seděli co nejblíž u sebe, otevřeme první láhev rumu a Valentýn se ujme proslovu. Je fakt, že se až tak moc neznáme. Párkrát jsme spolu někde byli, ale nemůžu říct, že bycho ho znala dokonale, jako jiný lidi.
,,Takže. Já bych rád připil na zdraví Lucky, ať jsi pořád stejně cáklá jako doteď, ať máš pořád na tváři úsměv a prostě ať se ti v životě daří všechno na co sáhneš.” Usměje se a pořádně se napije z láhve. Polkne, zapije to kolou a podá láhev dalšímu. Když se objede první kolečko Valentýn ke mně přistoupí s balíčkem v ruce.
,,Můžu ti popřát?” Jen kývnu a on mě odtáhne asi deset metrů od ostatních.
,,Tady máš flašku, ta je samozřejmostí a pak tady...chtěl jsem ti koupit ještě něco speciálního, co nevypiješ během půl hodiny, tak jsem vybral tohle.” Strčí mi do ruky krabičku, sundám z ní papír a když ji otevřu roztáhnu pusu v širokém úsměvu. Je tam totiž krásnej řetěz a zámek s velkým ozdobným L.
,,Děkuju.” Zavýsknu a skočím mu kolem krku.
,,Líbí?”
,,To si sakra piš.” Ujistím ho a dám mu pusu. Po zbytek večera se od sebe nehneme. Když v sobě máme oba základ, tak mi Valentýn položí ruku kolem pasu.
,,Třeseš se, nechci abys nastydla.” Osvětlí mi, když se na něj podívám. Usměju se a položím si hlavu na jeho rameno, znovu ke mně přijde láhev rumu a koly. Pořádně si loknu a pak už si jen matně pamatuju, jak se s Valem líbáme.

Au, moje hlava. To byla včera oslava. Otočím se v posteli, otevřu oči a zůstanu v šoku zírat na Valentýnovu tvář, která je proti mě a usmívá se.
,,Dobrý ráno Šípková růženko.” Pohladí mě po tváři a dá mi pusu na čelo.
,,Eh, co? Co se včera stalo?” Vykoktám ze sebe a rozhlížím se po pokoji. Neznám to tu, ale odvodím si, že budeme u Valentýna na privátě.
,,Hádej.” Natočí si na prst pramen mých modrých vlasů a já se rozhlídnu i po zemi kde se válí naše oblečení, jen vteřinu mi trvá abych si uvědomila, že na sobě nemám nic než železný řetěz na krku.
,,My se spolu to...ehm...no...vyspali?” Snažím se najít nějaký ekvivalent, který by to neřekl takhle na plnou hubu.
,,Jo a já si nezačal.” Usměje se a obejme mě kolem pasu. Sakra, tohle ne. Tohle přece ne. Valentýn je kamarád, já nemůžu chodit s klukem co je stejně starej jako já. Vím moc dobře, že po vztahový stránce mi nevyhovujou, potřebuju někoho aspoň o něco staršího.
,,Aha, no tak to jo. Sorry, už musim. Otočil by ses prosím?” I když jsme spolu evidetntně spali, tak nechci aby mě viděl nahou.
,,Jistě.” Usměje se Val pobaveně, ale otočí se. Já v hromadě na zemi honem najdu svoje spodní prádlo, natáhnu na sebe kalhotky a podprsenku, minisukni a tričko, rozloučím se s Valentýnem prostým “čau” a už letím do chodby, kde si jen nazuju boty, ani je nezavazuju. Sakra, jsem blbá, blbá, blbá. Neměla jsem s ním spát, evidentně si myslí, že spolu chodíme, ale já s ním nechci chodit. No...budu mu to muset nějak vysvětlit.

,,Ahoj. Můžeš na slovíčko?” Ptám se Valentýna hned v pondělí ráno do začátku hodiny chybí pět minut, snad to stihnu.
,,Jasně zlato.” Usmívá se Val a chystá se mi dát pusu, zastavím ho rukou a zhluboka se nadechnu.
,,Takže. Na těch mejch narozkách se někde musela stát chyba. Já tě mám ráda jako kamaráda, ale nechci s tebou chodit. Udělala jsem blbost, že jsem dovoila aby se mezi náma stalo něco víc. Já prostě...vím, že by nám to neklapalo. Jako ve vztahu, jako přátelům jo, ale ve vztahu potřebuju někoho staršího... Tak se na mě prosím nezlob, ale na tu noc zapomeň.” Koukám radši do země, bojím se co bych viděla v jeho očích.
,,Aha, takže ty mě svedeš, poblázníš mi hlavu a pak chceš abych se na to vykašlal a nechal tě být. Promiň Lucie, ale to asi nedokážu. Mám tě rád víc než jen jako kámošku. Jen jsem nevěděl jak ti to dát najevo.”
,,Mrzí mě to Valentýne, ale pro mě seš jen kamarád...a doufám, že jím budeš i dál.”
,,Doufej...já pochybuju.” S těmito slovy se otočí a odchází na svojí dvouhodinovku angličtiny.
Po zbytek dne se na mě ani nepodívá, ani mě nepozdraví. Láska je nevyzpytatelná, bohužel si tentokrát vybrala člověka, který se zamiloval do nepravé holky. No...uvidíme jak to dopadne, třeba se nakonec zase usmíříme. Každopádně oslavu jsem si užila. Byly to narozky za všechny prachy.