Zatímco ty (ne)spíš

Pořádně vyčistit pleť, potřebuje nejlepší péči, abych byla krásná...Co to je za značku? Nikde to tu není...Ale Anežka říkala, že je nejlepší pro zralou pleť...no budu jí věřit. Anežka je nejhezčí z nás "starších"...pche..Úúúsměv...Ale jo, vypadáš dobře...na to kolik ti je....no jo, holt tu není už nikdo, kdo by ti řekl jak krásná jsi, jak ti to sluší i když ti obličej zdobí pár vrásek...určitě jsou od smíchu....to bys mi řekl....před dvaceti lety....jak jsou moje oči úžasné, jak by jsi se do nich chtěl dívat celou věčnost....celý svůj život........ach jo...teď leží v ložnici a spí. Zase. Jako každý večer, každou noc. Nemůžu mu nic vyčítat, i já spím....Spím s ním a vlastně sama...je to legrační....ironicky legrační..... Cože? On nespí...? ...Spí...jen se přetočil na druhý bok...
Ještě noční krém...tak...a je to....a hurá do postele...zítra bude ta porada, musím se pořádně vyspat...
Ach...taky by jsi si někdy ty nohy mohl vydrhnout kartáčem....těžká lehká práce...mohl bys vypadat k světu..!...Darmo mluvit, stejně spíš......
Ta postel už má taky své roky...vrže jenom se jí dotknu...ale ty na ní jen spíš ve spánku hlubším než Mariánský příkop....jak by jsi si toho mohl všimnout.................
....Ještě si přečtu kousek té knížky od Alenky k Vánocům....mě moc nebaví, ale prý je hezká...a spát nemůžu, tak co mám dělat.....někdo holt memá takové štěstí na klidný spánek...........................
Hm.....Pamatuješ, když jsme tu postel kupovali?...Byla nádherná...moje vysněná....tenkrát dost drahá, ale tys mi řekl, že jí koupíš...koupíš pro mě.........A pamatuješ, když jsme se poprvé políbili? Tenkrát pod tou rozkvetlou jabloní...líbal jsi jako bůh a mně se podlamovaly kolena...A pak jsme šli městem a všichni na nás koukali...pamatuješ jak se ta nádherná a oslavovaná Pepina tvářila, když viděla jak JÁ vedu za ruku TEBE? Měla na tebe políčeno už dřív...ale tys ji neměl rád, pamatuješ? Vždycky jsme se spolu smáli, když jsi mi vyprávěl jak se na tebe okatě usmívá a kouká...byla nafoukaná, ale krásná....ale tys ji na to neskočil....vždycky si mě pohladil po tváři, políbil do vlasů a řekl, že nechceš žádnou Pepinu s nádhernýma vlasama, dokonalou postavou a namalovanýma očima...řekl jsi, že chceš mě....mě a klidně nenamalovanou, s nedokonalou postavou a zničenýma vlasama....že jsem pro tebe stejně ta nejkrásnější....že mám nádhernou postavu i vlasy...a že miluješ moje oči...a ústa...a MĚ...Pamatuješ?.....Potom jsi mi zastrčil ten neposlušný pramen vlasů za ucho a políbil...miloval jsi ten pramen....Škoda, že to není jako dřív...dnes přijdeme oba z práce...jsme jako dva cizí lidé...už mi nezastrčíš pramínek vlasů za ucho..nepochválíš moje oči, ústa, postavu...najíme se a jdeme spát...a ráno nový kolotoč..nový a přece pořád stejný...víš jak ráda bych to zastavila..?..Jak ráda tě políbila, vyběhla s tebou na louku a třeba se s tebou vytahovala před Pepinou jako dřív?........Cože? Ty nespíš? Myslela jsem....Ty si to pamatuješ? Já už ten pramínek nemám...nemám, proč ho hledáš?.....Tys ho našel? Není tam - oh...líbáš jako předtím...to jsi nezapomněl....cože? Nezapomněl si mě ani milovat...i já tě stále miluji....ach....ty vlasy...ty oči...ty krásné ruce...ten pas.....ty nohy....