Nezatracujte mladé.

Bylo hezké sobotní odpoledne, tedy pro mne ano.Dobře naladěn ze včerejšího odpoledne, kdy mi byly bez problémů a prodlevy vyměněny zimní pneu za letní.
Dodávám, za dobrou cenu a s úsměvem.Žel, plánované čištění malého bazénku na chatě, se dnes nekonalo. Znaje poměry v oblasti, kde stojí pět chatiček, jsem jel velmi opatrně.Už polní cesta byla pro auto jakýmsi zkušebním autodromem.Navíc je tu možnost potkat šílence na kolech.Řítí se po svahu, ladně přeskočí cestu a pokračují pěšinou ve vysoké trávě.Uviděl jsem ho včas. Šlapal do pedálů jako blázen, raději jsem zastavil. Prolétl přes cestu. Dopad kola však provázel bolestivý řev. Vyběhl jsem z auta, no vyběhl, prostě šel jsem rychleji než jindy.Seděl tam v trávě, ruce sevřené v rozkroku.Nebylo mu víc, jak sedmnáct let. Tvář tvořila nepopsatelnou grimasou.Takhle se může smát jen nějaká opice, tedy bez urážky.Zaujalo mne kolo.Obyčejné, malé dětské kolo.Jak na tom mohl dojet tak daleko?Bylo nad hvězdy jasné, že dopad z takové výšky a pod takovou váhou nemohlo vydržet.Veškerou pozornost jsem pak věnoval chlapci.Jeho zranění v rozkroku jsem neřešil. Muselo to pořádně bolet!Při pohledu na jeho tvář jsem usoudil, že se nesměje.Měl pravděpodobně vykloubenou sanici.Krvácející rána na bradě byla plné trávy a hlíny.Jako bývalý lapiduch jsem věděl, že chlapec je silně otřesen, ale vážné nebezpečí mu nehrozí.Můj návrh, že ho odvezu k lékaři, opatrně odkýval.Pomohl jsem mu vstát.Prvních pár kroku si pořádně protrpěl. Šel v předklonu a syčel bolestí.Trosky kola jsem vzal sebou.Vycházeli jsme na cestu, když se na svahu objevil asi sedmiletý kluk.Uviděl kolo a rozplakal se.Došlo mi hned, co se stalo.Jakou já dostal chuť, spravit tomu mládenci tu sanici sám, to si neumí nikdo představit. Poslal jsem ho k autu a věnoval se malému.Prý se šel k dědovi napít a kolo nechal opřené u vrátek.Viděl jak mu kluk bere kolo a ujíždí ze svahu.Vyběhli s dědou za ním, ale už byl daleko.Utíkal za ním, na tom kolečku přeci daleko nedojede.Znal jsem dobře dědu Látala, kloučka už méně, občas tu býval přes víkend. Poslal jsem ho domů, aby dědovi vyřídil, že večer za ním přijde Lojzík.Moc se mu nechtělo, ale nakonec si otřel oči i nos do rukávu.Smutně se loudal do kopce.Došel jsem k autu, teatrálně jsem napřáhl ruku na mladíkovu bradu.Ptát se ho na něco bylo zbytečné, stejně by nemohl odpovědět.Musel mít bolesti, každé drncnutí mu hnalo slzy do očí.V duchu jsem se pokáral, byl okamžik, kdy jsem mu tu bolest přál.Známý doktor mne ujistil, že mladíka převezou do nemocnice.Jel jsem zpátky.U pumpy jsem koupil pro dědu rum a chlapci malou formuli.Klidný večer při sklence uplynul celkem rychle. Druhý den jsem vyčistil bazén a večer se vracel domu.Ve středu, kolem sedmé večer zvonek.Za dveřmi stál mladík a podával mi popsaný list papíru.Pozvání dál odmítl.Pochopil jsem, že ještě nemůže pořádně mluvit.V dopise litoval svého zkratu, omlouval se a děkoval mi, že jsem mu pomohl.O dalším víkendu se proháněl malý Jirka na úplně novém kole.Na dvorku jsem zahlédl mladíka, jak dědovi Látalovi pomáhá s opravou chodníčku kolem chatky. Ten mladík mne moc překvapil. Moc příjemně překvapil!