Seznámení - Inzerát

Po pár zoufalých pokusech sbalit někde venku slečnu, jsem si dal inzerát na seznámení, k mému překvapení se ozvaly 4 holčiny
S první se setkávám třetí den po uveřejnění inzerátu. Sraz na Václaváku pod koněm u ocasu, pořád se strachuje, aby mě poznala, fór s žonglováním je už ohraný, uklidňuji ji, že takového exota jako jsem já se nedá přehlédnout. Sedím v práci na židly přemýšlím, jak zaujmout, v tom davu cizinců,lidi, dychtící pohledem na sochu koně. Napadá mě, že s nějakým transparentem, bych nemusel být přehlédnutelný, na tohle jsem se měl lépe připravit, ničit firemní smeták a hledat kus čistého kartonu se v práci dost dobře nedá. I heslo na karton na první schůzku : „Tak tady mě máš“, mi příjde dost tvrdé.
Do mého krámu příjde zboží a já nemám čas se ani dloubat v nose, natož vymýšlet nějaký kraviny o tom jak být nepřehlédnutelný. Pracovní doba je do 18 hod, končím 18:15, tou dobou jsem měl být už dávno na Václaváku pod koňem a starat se o zábavu slečně. Píšu slečně, že jsem na cestě, ale dřív jak za 10 min tam nebudu a jediný rozumný nápad, jak se odlišit od desítek přihlížejících lidi bude, že tam budu jen v tričku. Je dosti nepravděpodobné, aby se na Václaváku při mínus sedmi motal někdo další jen tak v tričku. Ke koni dorazím ve 18:27, stojí tu okolo asi třicet lidí. Mimo hloučky lidí tu stojí i pár osamocených slečen, každá hořečně čumí na svůj mobil a nebo do něj tluče esemesky, házim svůj batoh na podstavec sochy a k němu přidávám svoji zimní bundu, od nějakého typa za sebou slyším, hej ten musí bejt sjetej , když je mu v tomhle mrazu teplo, není mi teplo, mráz se mi dostává pod kůži, žádná ze slečen s mobilem v ruce o mě nejevý větší zájem, po 5 minutách omrzání,se snažím zmrzlými prsty naťukat sms: „ už tu mrznu“ V zápětí příjde odpověď: Hned jsem tam, byla jsem s kámoškou koukat po botách. Jak to tak vypadá, tak šaška budu dělat né jedný babě, ale dvoum. Čím dál tím více se mi zamlouval první její nápad na vzájemné se poznání, kdy bude sedět v Mekáči a já se budu producírovat před výlohou, a když se ji budu zamlouvat, vyjde ven a kdyby se mi ona nezamlouvala vylezu před ní na koně. Pozoruji tvořící se jinovatku na mých chlupech na rukou. Za mnou se ozve: „Ahoj“ otočím se, docela fešná blondýna s pěknou postavou, druhá holčina mizí, ani jsem nezpozoroval jak vypadala.Po pár
zdvořilostních frázích, ji táhám někam do tepla, přestává jí se mi líbit moje namodralé prsty.
V centru neznám žádnou slušnou putiku, ale kousek od Karláku spolužák dělá provozního a zajistí mi i nějakou slevu, tam ji tahám. Cestou vedeme nudný rozhovor, pořád se vymlouvám na to jak jsem zmrzlý, ale přitom mě nenapadají žádná slova. Hurá konečně jsem v hospodě, usazují nás, přinášejí nápojový a jídelní lístek. Ptám se jí co bude pít, přehrabuje se nápojovým lístek a mele něco o čaji, dle vzhledu to není žádná putka, navrhuji panáka na zahřátí, moc se jí do toho nechce, říkám ji, že sám pít nebudu, domlouváme se tequile, chce stříbrnou já zlatou. Po druhém panáku, už i mě napadají slova co na ni vychrlit, nekecala, jak se zmínila v mejlu, jak se dá do řeči, už ji nic nezastaví a mě to vyhovuje, jen její monolog dle mým otázek upravuji směrem, který mi zrovna příjde zajímavý. V jednom mejlu chtěla pořád znám moje křestní jméno, tak jsem jí ho napsal a za dalších 5 mejlů ho chtěla znát znova, reagoval jsem na to docela kousavě: „že ty ani nečteš co ti píšu, no jen se přiznej“ pak se mi strašně omlouvala a že už moje jméno nikdy nezapomene, psala mi destíky sms s mým jménem, já se tím bavil. Po třetím panáku tequily, kdy vzniklo hluchý místo po menším nedorozumění s filmem Zelená Míle, (nechápala jak se mi ten film nemůže líbit, nebo mi příjde průměrný) se jí přiznám, že jsem se nepodíval jak se podepisovala a tudíž si nepamatuji její jméno, pěkně jsem ji tím nasral a bere to jako drzost přijít na schůzku bez znalosti jména, já tvrdím, že je to odvaha, a kdybych sám sebe neprásknul, možná by se na to ani nepřišlo. Najdeme společnou notu, při kritizování jednoho hosta restaurace a jeho povýšeném chovaní,
kdy se ho bojí jeho vlastní žena, ten strach z ní je cítit na metry daleko, on se jím živý, jeho povýšenost a nějak těžce nesl, když jsme se mu společně smály do ksichtu. Zbytek hostů mi závidí takovou babu u stolu, a když se zvedne a jde na wc otočí se za ní. Ještě větší zoufalci než já. Panáky prokládáme pivkem a něčím malým k zakousnutím, prý má dost a chce domů. Platím, chce něco přispět, říkám příště to je na tebe.
Ok.
Doprovázim ji na tramvaj, dostávám pusu, a mizí.
Přichází mi sms od další holčiny z netu, jaký mám večer, po tequile jsem docela v ráži, a píšu ji: „pěkně na hovno, zas jsem za nějakou babu zacvakal sedumset, a utekla, ženský jsou sraby“ předpokládám, že se už neozve. Pak mi přijde sms od tý první,: to jsme pěkně zapařili co? Ví vůbec co znamená zapařili?
To tequila je jen pítí pro děcka a nastupuje flaška absintu.
Ráno ji posílám sms: „Jak se ti vstávalo“ a nějaký podobný slinty.
Odpověď: ty se ke mě ani nehlas, když neznáš moje jméno, hm už asi vystřízlivěla.

S druhou holčinou mám sraz následující den u Labuti, se divím, že ji neodradila moje noční drsná sms, už jen proto chci vidět co je to za člověka, příjdu na metro, kde mi oznámí, že z důvodů pobíhaní psa metro nejede, píšu holčině, že budu mít zpoždění, a netuším jak velký, že musím tramvají. Sám na sebe jsem nasraný, zas zpoždění. Píše název zastávky kde se setkáme, dorazím a píšu jí, že mě pozná podle toho, že mi z batohu čučí plyšová želva, píše mi, že má batoh s pumou. Aspoň tentokráte nemrznu, stojím na zastávce a sleduji lidi v projíždějících tramvajích, pořád se ke mě nikdo nehlásí, pár lidi si ukazuje na můj batoh.
Ha ha jak vtipné.
Za mnou se ozve: „ahoj“, nechápu kde se vzala, žádna tramvaj nepřijela, další blondýna, následuju ji, nechal jsem výběr „kam“ na ni. Zacházíme do kavárny, příjemné prostředí, objednává si kafe, já si nemůžu vybrat, dneska to na tequilu nevypadá a dávám si horkou griotku, oproti té poslední holčině je rozhodně mlčenlivější,rozvážnější, tentokráte vedu monolog já a ona jen otázkama koriguje směr toku informací. Když už ze sebe něco vypustí, má to hlavu i patu, měl bych si dávat větší pozor na svoje keci a možná přehodnotit i svůj výběr slov. Rozhodně je chytřejší než já, ale i tahle skutečnost se dá po určitou dobu úspěšně skrývat, když člověk mlčí. První mínus pro mě a můj monolog. Má drsný styl humoru, dovoluji si prohodit pár svých vtipů, mám typnout její věk, říkám 26, ikdyž vím že to není pravda, nějak se mi pomíchaly informace s komunikace se čtyřma holkama, vlastně už jen se třema a pletu i více věcí. Děkuje mi, že jsem ji ubral, říkám, že to bude tím, že jsem si zapomněl brýle. Většinu bab by tahle hláška nasrala, tahle vypadala pobaveně a nebo to dobře skrývala. Po dvou a půl hodinách říká, že musí jít uklidit vánoční stromeček,
(od ní bych čekal konstruktivnější výmluvu) platím dvě kila, dostává vizitku zatím nejlevnější, náročná a že by stála za hřích.
No její názor na sebe ani moc znát nechci.

Je teprve odpoledne a píšu mejla čtvrté slečně (třetí je mimo Prahu) jestli nechce večer na jídlo, dnes jsem ještě nic nejedl krom dvou teplých griotek. Nechce prý jde s kamarádkou.
Pár dní klidu, třetí slečna mě zásobuje notnou dávkou sms, když pohotově neodpovím je zle, po každé mojí sms se cítí strašně uražená a i tak jedná. Mám dobrý skóre, dvě slečny a ani jedna se poprvní schůzce neozvala. S třetí slečnou to jde do prdele, chce úplně někoho jinýho, ale s její urážlivostí, to bude mít asi sakra těžký, čtvrtá je nemocná, má angínu, na 14 dní vypadává s průběžného hodnocení.
Ozývám se druhé slečně, a navrhuji nějaký filmy v kině,(René,Farma zvířat,Madagaskar) ani jeden ji nezaujmul, hodnocení náročná sedí přesně, přemýšlím jak dlouho ji bude tahle konverzace ze setrvačnosti bavit.

Po dalším týdnu ji přece jen dostávám na film Reqium za sen.
Do batohu beru flašku vodky a džusu, tahle věc dokáže zachránit i hodně špatný film. Jen nevím jestli se jí má líbit film a nebo jestli mám do ní flašku vodky nalít, moje šance by se tím, asi o moc nezvedly.

Kamarád takhle do jedný nalil flašku tequily a z hospody si ji musel odnést sám, ale prý to nebylo špatný, jak s hadrovou panenkou.

Film končí, flaška je prázdná, nedokážu odhadnout kdo toho vypil více, asi já, došly mi slova. Jdeme pokračovat do baru, je nějak při chuti a opíjí mě, ikdyž jsem se snažil celou dobu o opak. Oba se vyžíváme ve filmech od Ki-duk Kim (Seom, Dech). Mám dost, motá se mi hlava, potřebuju trochu čerstvého vzduchu. Vypadá o poznání lépe než já.
Padáme z baru, doprovázim ji k ní domů, prý je to kousek, v mém stavu mi je už hodně věcí putna. Převapení dveře jejího bytu se přede mnou nezabouchly, zve mě dále na kafe, na vystřízlivění, nejsem rozhodnutý, jestli vystřízlivění je pro mě , zrovna ten nejlepší stav. Docela se mi líbí, když všechno vidím rozostřeně, vláčně. Sedám si do pohovky, rozhlížim se po pokoji, vše je velice upravené. Vrací se dvouma hrnkama černýho kafe, a v duchu si říkám, tak teď se asi říká, dobrý kafe a pěkný byt, ale radši mlčím, zmůžu se jen na děkuji. Uskáváme kafe, přemýšlim nad tím za jak dlouho mě vykopne z bytu, zatím co pozoruji její štíhlou postavu s velkýma prsama. Tyhle situace jsem nikdy neuměl zvládat.

Obrací se ke mě a líbá mě, její rty jsou vlhký a teplý.
Rukama ji beru za boky a dost neohrabaně ji házim na sebe.
Líbá me se a mě se hlavou honí část naší mejlové konvezace,
kdy jsem ji psal : “Nabídka kvalitního sexu je hodně otřepaná
a asi i zoufalá, mě napadá tak maximálně netradičního,
protože je to už docela dlouho a pomalu zapomínám i co to slovo znamená”. Libám ji na krk a dívám se po pokoji, co se dá považovat za netradiční sex, ikdyž ani v tuhle chvíli jsem nevěřil tomu, že by to až takhle daleko došlo. Sundávám ji tričko, přez podprsenku ji líbám prsa, vracím se zpátky na krk a ústa. Kouše mě do rtů, já jí to oplácim na krk,
Vysvobozuji její prsa z podprsenky, saju ji bradavky, a dumám nad tím jestli velikost prsů mám přisuzovat přírodě či umění některého z doktorů. Podprsenku na ni nechávám, a zaměstnávám se líbáním krku, sundávat se mi ji nechce, to mi stačilo naposled, kdy nešla tak lehce dolů a byl jsem za pěknýho ňoumu, marně se snažící minuty o sundání. (dál to stejně nedošlo) Líbá me se, koušu ji do jazyku a rukama ji hladím ploché bříško, asi vycítíla, že se nějak nehrnu do sundávání podprsenky a sama mi s tím pomohla. Rukama skoumám obnažené tvary jejího těla, líbám ji bradavky, pokládám ji na skleněný stolek před náma, Když se její holá záda dotknou chladného skla sykne.
Moje ústa se pohnou od bradavek na bříško a k pupíku,
povoluji knoflík u jejích kalhot. Stahuju jí kalhoty i se spodním prádlem,
jak se obnažuje její tělo,líbám ji na nezakrytý části. Má krásně vyholený klín, s jedním řádkem chloupků uprostřed, jazykem brouzdám v řítkém porostu, rukama ji hladím stehna. Otevírá se, jazykem se dotknu pošteváčku, jejím tělem proletí vlna energie, přisaju se k její lastůrce, jazykem skoumám temné útroby slasti. Je plná sladkých štáv, rukama si přejíždí po prsách, dlouhé minuty si hraju s jejím růžovým poštěváčkem, začíná mě to bavit čím dál tím více, saju její stýdké pysky, rukama ji přejíždím po celém těle, dech se jí zrychluje, konečky prstů cítím záchvěvy křečí, nabývají na svoji intenzitě, její lasturka se plní novou dávkou štáv, zachytávají se mi na rašících fousech. Její tělo se zmítá v záchvěvech, těsně před vyvrcholením, se ji zakusuji do prsa, jazykem ji dráždim bradavku, do lastůrky ji vsunuji tři prsty, (víc se jich nevejde). Prsty pronikám nejhlouběji jak to jde, záchvěvy jejího těla se násobý, zvedá hlavu a zakusuje se mi ucha. Upouštím od cumlání bradavky, libám ji na ústa, at si taky něco užije ze svých štáv, zakousne se mi do rtu a odmítá se pustit.
Bolí to.
Pouští mě, dech se jí zpomaluje a vypadá spokojeně.
Přenáším ji ze stolu na pohovku, sundává ze mě hadry.
Jsem hodně vzrušený, přemýšlím, aby to nakonec nedopadlo dvě minuty slávy a půl hodiny omlouvání.

Přicházim k sobě, je ráno , ležím na svým prázdným letišti,
na stole vidím prázdnou flašku vodky,
ruce mám zapatlaný zbytkem semena, utírám si je do prostěradla,
fantazie tentokráte zapracovala až překvapivě dobře.