Déšť

Stojím pod přístřeškem na autobusové zastávce a dívám se na kapky dopadající na zem. Jak ladně padají na chodník, o který se ihned rozbijou. I tak mi připadají, jako světové baletky. Najednou je mi jedno, jestli se na mě ostatní budou dívat. Vyjdu na déšť, zvednu hlavu a nechám kapky dopadat na můj obličej. Při tom poslouchám, jak bubnují na zastávku. Je to nepopsatelná melodie, která lahodí mým uším. Z celého snění mě až probudí řidič. Vejdu rychle do autobusu a sednu si na volné místo u okna. Znovu si všímám kapek, které stékají po okně. Tentokrát se jen usměju, opřu hlavu o okno a začnu padat do říše spánku, říše snů.