Dva cizinci v jednom pokoji

Stála v pokoji jen ve spodním prádle a koukala na nepořádek, který se rozléval všude kolem ní. Povalovalo se zde všechno. Oblečení, plechovky od jídla, krabičky a nedopalky od cigaret. O zeď vedle ní byla opřená stará oprýskaná kytara a na posteli plné zmuchlaných pokrývek a písku se povalovalo pár nedočtených časopisů. Pomalu se sesula podél stěny na zem a slepě rukou našla nejbližší krabičku od cigaret. Byla prázdná. S pár nadávkami se skrčila na všechny čtyři a hledala alespoň jedinou cigaretu ve změti nepořádku a prachu. Nakonec nalezla trochu pochroumanou Lucky Strike a dokonce i zapalovač. Sedla si zpět ke zdi a zapálila si. Přišlo jí skoro až absurdní, jak je možné aby dva lidé v tak malém pokoji vyprodukovali tak veliký nepořádek. Usmála se a dále kouřila cigaretu, zatímco se jí v hlavě vybavovaly vzpomínky na uplynulé dva dny a na to, jak se v tomto myším domě vůbec ocitla.
Majitelem bytu byl jistý Marcus Antonello. Byl to Ital a bohém o čemž svědčila nejen jeho vizáž,ale i jeho duše do které se okamžitě zamilovala. Nebo si to alespoň myslela, když ho potkala. Pravdou však bylo, že ve chvíli kdy se jejich pohledy setkaly poprvé, byla tak opilá, že jí na jeho duši vůbec nezáleželo. Bylo to v baru La Rosa na jihu města, kam zašla s pár přáteli na víno. Byli to většinou fe´táci a lidé z ulice, kteří dali dohromady pár drobných. Bylo mezi nimi i pár prostitutek. Večer se však nevydařil tak jak chtěla a tak nakonec seděla sama na baru a házela do sebe jednoho panáka tvrdého alkoholu za druhým. Marcus měl asi na večer také jiné plány, protože seděl na baru a opíjel se stejně bouřlivě jako ona. Po chvíli, kdy si vyměnovali nevinné pohledi už ji na panáky zval a mluvili spolu až do rána. Poslední co si pamatovala, bylo to, jak spolu tančili a poté už jen slast probdělé noci právě v tomto bytě. I teď ještě stále cítila omámení vínem z minulé noci. Až nyní si uvědomovala, že Marcus nebyl tak opilý jak minulé noci předstíral a že nejspíše vysedával v baru celé dny jen aby ulovil naivní ubožačku jakou byla ona. Ted seděl naproti ní a popíjel z lahve whisky, ležérně opřený o zeď, oděný jen do ternýrek a bavlněné košile.
Jak jen mohla být tak hloupá? Nakonec skončila přesně tak, jak nikdy nechtěla. Byla přesně tím, před čím ji matka celý život varovala. Byla vyhublou a pobledlou děvkou. Alkoholičkou, která je schopná skočit do postele s každým, kdo jí pozve na pár panáků. Věděla moc dobře že takhle jednoho dne dopadne, jen netušila,že to bude tak brzy. Ještě před nedávnem byla úspěšnou studentkou práv, ale poté se všechno záhadně zvrtlo. Otěhotněla a muž, který měl být otcem jejího dítěte se ze dne na den vypařil. Zanechal ji samotnou, bez peněz, bez čehokoliv a ona byla ráda, že se vůbec byla schopná uživit. Zanechala studií, které jí odmítla hradit rodina poté, co se dozvěděla, že ej v jiném stavu. Všichni jí dávali za vinu její nerozvážnost a ona sama si byla vědoma všeho, co zkazila. Dělala přesčasy v mlékárně, ale ani to jí nepomohlo z dluhů, které si brzy udělala a tak skončila nakonec zasypána nespokojeností svého okolí na baru La Rosa u lahve alkoholu. A právě alkohol způsobil událost, která zatloukla poslední hřebík do pomyslné rakve. V lednu loňského roku samovolně potratila a dítě, které bylo výplodem mladické nerozvážnosti jednoho mladého léta, jí zemřelo. A ona i te´d téměř po roce, jakoby cítila krev na svých rukou. Mnoho lidé v její situaci by vzalo rozum do hrsti a pokusilo se vymanit z tohoto krysího života, ale ona to neudělala. Místo toho dále utápěla svůj žal v alkoholu a v náhodných románcích na jednu noc. A stejně šlo celou dobu jen o klam. Klamala všechny kolem sebe předstíranou bezstarostností a samu sebe klamala alkoholem. Nebyla už schopná vést normální život, jelikož tak moc upadla do stereotypu, že jí samotné připadalo až nemožné, se z tohoto pekla někdy dostat.
Zahodila nedopalek od cigarety a dala se do pláče. Za tu dobu v bídě a hnusu nikdy neplakala. Nikdy nedávala průchod svým emocím, protože si odmítla připustit vlastní zranitelnost. Nyní, v tento moment, v cizím bytě na ní dolehlo všechno, co tak dlouho držela jen sama v sobě. Všechno co si do té doby neuvědomovala, si v tento bolestný okamžik vpustila do mysli.
Marcus se zadíval na svou milenku přes celou místnost a opět se napil z lahve whisky, kteoru koupil když se včera v noci vraceli z baru La Rosa. Teprve teď si uvědomil, jak je jeho společnice drobná. Většinou si své milenky a děvky z ulice moc neprohlížel,ale u Anuk ho okamžitě praštila do očí její vychrtlost a bělostná barva její pleti, která zcela kontrastovala se špatně nabarvenými černými vlasy. Když nad tím tak přemýšlel, tak vypadala jako chodící mrtvola, ale to ho minulé noci vůbec netrápilo.
Jako vždy se těsně před setměním vkradl do la Rosy,aby popil a sbalil nějaké to nevinné děvče. Celá noc mu přišla dlouhá a na obzoru stále nebyla žádná vhodná obě´t,ale nakonec vešla do lokálu ona. Líbila se mu už od začátku i když se kolem něho točilo mnoho prostitutek, které do baru vešly společně s ní. Okamžitě se v něm vzedmula mužská pýcha a dravost a rozhodl se, že tuto jemnou vílu získá jen pro sebe. A netrvalo to dlouho a ona si k němu sama přisedla. Spadla mu sama do náruče a on si zase jednou dokázal, že i přesto, že byl v Paříži a vlastně v celé francii zcela cizincem, tak dokázal okouzlovat zdejší ženy stejně jako ty v Itálii. Teď když o tom tak přemýšlel, zavzpomínal si na ostudnou chvíli, kdy byl ze své rodné země vyhoštěn.
Marcus byl vždy pohledný muž, a proto mu svádění dívek šlo téměř samo. Sám si toho byl velmi dobře vědoma tak toho využíval při sebemenší příležitosti. Jednoho dne se mu však i tato schopnost musela zákonitě vymstít a tak se také stalo v červnu minulého roku, kdy si začal s dcerou Benátského starosty. Do žhavého románku s Nicol se pustil tak rychle a nerozvážně, že si vůbec nestihl uvědomit, co by mohlo následovat. V té době si dokonce bláhově myslel, že se zamiloval. Ale i pokud tomu tak doopravdy bylo, tak fakt že si vybral špatnou ženu, byl zřejmý. Jednoho dne, když se znovu s Nicol oddávali tělesným rozkoším v jednom z hotelů, vřítil se do něj sám benátský starosta tak se rozzuřil, že nechal Marcuse vypráskat za hranice. Nicol navíc byla zasnoubená s jedním významným obchodníkem a ten dal mladíkovi také co proto. O mnoho měsíců později se Marcus dověděl, že se nicolin otec o jejich románku dověděl jen díky tomu, že mu sama Nicol poslala anonymní dopis, kde mu všechno vypověděla.
V tu chvíli ji nenáviděl a svou zlost a zlomené srdce začal utápět v alkoholu. Vydal se na cestu po Evropě. Byl téměř všude, V Řecku, Anglii, Polsku,Bulharsku, ale teprve zde ve Francii mu začaly docházet finance a tak zde zůstal. Alkohol a pouliční hraní na kytaru, aby si na něj vydělal, to byly dvě věci, kterého ale nikdy neopustily, společně se střídáním děvčat. Zničil si celý život a to jen tím, že byl nerozvážný a hloupý. Svou bláhovost a marnivost měl vykoupit smrtí. Způsob života, který vedl mu kromě ponížení a kocoviny totiž přinesl ještě jednu věc a to syfilis. A tak nyní umíral a ten mor, tu hrůzu kterou na sebe stále víc a více vrhal, přenášel i dál. Sám byl parazitem, který jen roznášel zlo a přiživoval se na štědrosti druhých. Ať už šlo o ženy, které s ním ochotně skočily do postele, nebo o těch pár posluchačů, co mu na ulici dalo pár drobných. Všechno co si až do té doby vůbec neuvědomoval, si v tento bolestný okamžik vpustil do mysli. A plakal.
V téměř prázdném bytě na Montmartru sedí dvě schoulené postavy. Žena v kristových letech žmoulá v ruce nedopalek od cigarety a křičí do ticha beznaděje kolem sebe. Muž jen o pár let starší než ona svírá v mozolnaté dlani lahev whisky a upírá zrak do temnoty, která je zalévána jeho slzami. Oba myslí na to samé. Na to jak skoncovat s tím, co je potkalo, s tím co je ubíjí, s tím co je zabíjí. Ale naleznou někdy vůbec odpověď? A budou schopni nalézt jí jeden bez druhého?