Opilecká noc

Byla teplá, letní, depresivní noc a já jsem zase nemohl usnout. Vlastně jsem ani nechtěl. Tak jsem se vydal na procházku. Dole ze spíže jsem vzal flašku bourbonu a dvě flašky piva a vyšel jsem z domu.
Nevěděl jsem, kam jít, tak jsem jen bezcílně bloudil po městě. Po pár minutách jsem uviděl velkou, svítící lampu a pod ní dřevěnou lavičku. Sedl jsem si na ni, z kapsy jsem vyndal krabičku cigaret, jednu vytáhl a zapálil. Jenom jsem tam tak seděl a pozoroval, jak z cigarety stoupá modrý kouř. Načal jsem flašku piva a obrátil do sebe půlku. Vzpomínal jsem na prázdniny před dvěmi lety, kdy jsem poprvé ochutnal kouzelnou tekutinu alkohol. Byl jsem za to docela rád. Alkohol osvobodil mojí duši, i když jenom trochu. Obrátil jsem do sebe zbytek piva a flašku zahodil kamsi do dáli. Najednou mě přepadl smutek. Velkej, nefalšovanej smutek. Byl všude. V modrém kouři z cigarety, v každičké kapce bourbonu i piva, v každém kousku dřevěné lavičky i ve světle lampy. Otevřel jsem druhou flašku piva svýma zubama a pár loky jí celou vyprázdnil. Tentokrát jsem jí hodil kamsi před sebe. Jakmile jsem dokouřil první cigaretu, vyndal jsem další. Cigareta je můj kamarád a v těchto těžkých časech jsem nechtěl být bez kamaráda.
Z ničeho nic jsem uslyšel vzdálené výkřiky. Přibližovaly se a já netušil, odkud se berou. Ze stínu napravo náhle vyšel ožralej chlap. Motal se. Byl blíž a blíž a já mu viděl do obličeje. Prázdnej, skleněnej ksicht. Na první pohled duševní kripl. Vysátej prací a manželkou a splátkama na nový auto a jídlem z McDonaldu a přeplněnýma tramvajema. Přistoupil ke mně. Co by asi udělal Kerouac? Udělalo se mi z něj špatně, tak jsem se zvedl a odešel. Asi jsem se bál, že dopadnu stejně, možná se jen bojim podívat se do zrcadla.
Zamyšlen jsem pokračoval v chůzi, až se předemnou objevily garáže. Nevím proč, ale vylezl jsem na ně. Lehl jsem si a koukal na hvězdy. A pil bourbon. Pak jsem usnul. Život je přece jenom fajn, i když je zatraceně těžkej. Ať si ostatní třeba chcípnou v práci snažíc se vydělat si na nový auto, drahou večeři pro manželku a větší dům. Tim si lepší život nekoupí. Jen mě nechte chlastat, vstávat po poledni, všude chodit pozdě, pozdě platit účty, kouřit a přemýšlet o životě.