Vodnice

Vodnice
Na rybníku v Obořanech je vodnice.
Ve vodě má pořádek.
Na silnici leží v dešti pod koly pěchován chudák asfalt.
Lampa dohasíná.
Lidé kamsi spěchají.
Voda teče ze strání do koryt řek.
Spisovatelé spřádají nitě myšlenek do slov, vět, děje básní či románů.
V porodnici nové životy.
V popelnici v zapomění.
Koleje bez oleje, výhybky a na nich vlak a je to tak, jede supí.
Ve vlaku vlk a lidé za okny, průvodčí kontroluje jízdenky.
Strom co se síle větru sklání, průjezdu mu brání.
A v tom rybníce jsou i jepice.
A na poli mák občas planý kvete.
Ryby to tam mají rádi.
I ovádi tam rádi dovádí.
Po hrázi průvod dětí v čele s učitelkou zdraví se z vodnicí.
Jestli vodnice není podvodnice?
Všude samá strouha a ouha, jak tu stavět mají?
Stroj s koly a lopatou, rýhu v terénu provedou.
Pak trubky položí a proudy vody kamsi odloží.
Do rybníku voda neteče, řítí se žlutou meliorační trubkou kamsi.
Lidé domy u rybníku staví , praví.
Kam se však hladina ztrácí a kdy se vrací?
Z rybníku je stoka, však si křišťálově modré bazény na zahrady dají a to se mají.
Pak tu chemickou vodu do rybníku pustí vpustí a to co žilo umře.
Tak jdou do Obi tam umělé žáby, kachny mají, však to znají.
Nasadí je do vody mění baterky.
Kde je ta vodnice, jistě to byla podvodnice když to dopustila hráz s tím sajrajtem vypustila.
Kde je Jakub Krčín?
Krčín nebyl Krčín, byla to KRČNICE TEDY JEHO UČNICE.
PROUDY VOZŮ PUTUJÍ KRAJINOU A HLEDAJÍ TU JEDINOU PŘEŽIVŠÍ.
ONA BYDLÍ V JINÉM OBYDLÍ KDE SI JI VÁŽÍ.
A JÁ VÁM NEŘEKNU KDE, VY BY JSTE JI CHTĚLI POMOCI OD TÉ NEMOCI ŘÍTÍCÍ SE VODY Z KOPCŮ.
NEUMÍM PŘEPNOUT PÍSMO JDU SE VĚNOVAT MÉ DRAHÉ VODNICI.
PODVODNÍK JSEM JÁ.