Dva

Zaklapnu vchodové dveře.
"doprdele! zapomněl jsem klíče", no nic nezbývá než jít k přednímu vchodu, odkud se dozvoním na Lukáše, který by měl být ještě doma.
"haló pane," houkne na mě jeden ošuntělý chlápek zpoza popelnice, "nemáte desku?"
"doprdele," pomyslím si, "tys mi tu chyběl" v kapse poslední drobné, asi tak kilo a ještě aspon týden do výplaty.
"nebijte mě, nemáte desku nebo aspoň cigárko?" na to jsem se ani chystal, napadlo mě spíš zdrhnout,
"cigáro mám," řeknu jako vždycky a jako vždycky se za svou pravdomluvnost zastydím, ale neumím ty zevláky poslat doprdele, ikdyž mám sto chutí je poslat ještě o sto metrů dál, spěchám totiž. Chlápek vyleze, je v teniskách, teplákách s nějaké hnědé bundě, skrz strniště na mě září rudý ksicht, kšiltovka kryje čelo, a když se jako že poníženě sklopí, i oči.
"musíte si ho ale ubalit," mám totiž jen tabák,
"ale to já nikdy nedělal, neumím to," tak to si nepokouříš co, ušklíbnu se jen tak pro tebe, ubalil byste mi to zlatej pane?" spíše věta oznamovací,
"jo," trochu otráveně odvětím a už tahám i papírek a plním ho tabákem.
"ježiš vy jste zlatej, jste zlatej člověk povídám... to se jen tak nevidí," chlápek se při tom třepe mne si ručičky a mlsně hledí, "já vám za to něco musím dát...ale co bych váááám...." mrmlám něco jako že "to nechte.." ale chlapík šup za popelku.
"a ta deska by tamnáhodou pane nebyla?" jiný hlas odkud si ze křoví, kam vlezl Třepota
"víte na kusovku," a už se dere z křoví čepka jako beranice, "já nekouřím, ale tady Karel," nestačím opovědět olizuju balené cigáro, "máme totiž narozeniny, pane - já dneska a ještě tady Karel zítra"
"tak když máte ty narozky" hrábnu do peněženky, vytáhnu minci.