Zámek

Měla jsem zámek, byl to můj hrad stojící na vrchu, nad nádhernou krajinou. V tom zámku jsem měla pokoj, ze kterého jsem celý svůj život nevyšla. Nemusela jsem. Stačilo mi, abych každý den, každou vteřinu svého života hleděla dolů na svou přenádhernou krajinu. Nežili tam lidé…a o to byla možná hezčí. Služebnictvo mi nosilo vše, co jsem potřebovala a tak mi nic nebránilo rozjímat. Byl to nádherný život. Život s výhledem do ráje. Nesnila jsem o svém princi, o rodičích nebo přátelích, jen jsem hleděla z okna. Sluneční paprsky každé ráno hladily každé zelené stéblo trávy, každý list mých nádherných stromů, na kterých dozrávala červená jablka. Nebylo hezčího světa, protože tento byl dokonalý. Snila jsem o tom, jak jednou, až přijde čas, sestoupím do té krajiny a vdechnu jí život. Lidský život. A zasvětím jí i ten svůj.
Jedno ráno, jako každé jiné, otevřela jsem oči a okamžitě si nechala zavolat pro snídani, aby mě pak celé dopoledne nikdo nerušil. Často jsem psala o té kráse, budila ve mně malebné verše. Toho rána ale nikdo nepřišel. Čekala jsem u okna a čas plynul, já jsem si ho neuvědomovala. Tak jsem vystoupila poprvé ze svého pokoje. Měla jsem nádherný zámek. Začala jsem obcházet místnosti, kde jsem nikdy nebyla a mé srdce plnila ta krása. Krása čerstvě nařezaných květin z mé zahrady a byla jsem šťastná, měla jsem nádherný domov v ráji.
Došla jsem před dveře, zdobené zlatem s obrovskou klikou, kterou jsem stiskla. Otevřela jsem místnost zalitou tmou. Nechápala jsem, okno přeci měla, ale venku zajisté tma ještě nebyla. Přistoupila jsem k oknu a nehýbala jsem se. Nehýbala jsem se dlouhé hodiny, potom začaly po mých tvářích téct slzy. Jedna za druhou. Spousta slz a já byla slabá. Viděla jsem tmu. Dlouhou nekončící tmu, hořící stromy a žhavá jezera. Krajinu smrti. Mrtvou a zpustlou. Vystoupila jsem z mrákot a doběhla do svého pokoje. Ve výhledu z mého okna se ale nic nezměnilo. Zmateně jsem po schodech běžela dolů, až na nádvoří zámku a branou ven. Obíhala jsem zámek stále dokola a nemohla jsem uvěřit, že ráj tvoří jen jednu stranu mého světa…mého ráje. Že stejně jako je jedna strana krásná, druhá je mi odpornou. Proč mi nikdy nikdo neřekl, že existuje odvrácená strana ráje? Proč mě nikdo neupozornil, jak lehce se tam dostanu, jak blízko mi vlastně je??Vrátila jsem se do zámku…zazdila okna i dveře a již nikdy nepohlédla ven, neuvěřila v ten klam.