Cítila se s ním jako v nebi!

Každé ráno se objímali, jakoby mělo být poslední.
Tiskli se k sobě a minuty plynuly. Jako řeka, která se krčí na úpatí velkých rozlehlých skal.
Cítila se s ním jako v nebi. Jako princezna v krásné pohádce. Jakoby to ani nebyla pravda.
Něco tak krásného existuje? Ano, existuje a dokonce i žije.
Pocity které zažívala s ním, byly nádherné. Silné, hluboké a smyslné. Hltala ho všemi smysly.
Jejich oči na sebe vždy upřeně koukaly a nemohly se vynadívat.
Chtěla se ho dotýkat, pořád!
Být v jeho objetí, cítit jeho rty na svých.
Okamžiky s ním, prožívala celým svým tělem a duší, stejně jako ho milovala.
I když to někdy tak nevypadalo, byla mu zcela odevzdaná.
Milovala chvíle, kdy se k sobě mohli bez starostí přitulit a cítit tělo toho druhého. Jeho krásné a dlouhé pohledy jí dávaly naději a ubezpečení, že to nikdy neskončí. Že to bude trvat navěky.
Že at se stane co se stane, budou se milovat. Ani smrt je nerozdělí. Ani smrt.
Jsou tu pro sebe. On pro ni a ona pro něho. Aby světu ukázali, jak vypadá opravdová láska.
Nejraději by od sebe nikdy neodcházeli. Nikdy by se neloučili. Byli by pořád spolu. Jen spolu.
Jen oni dva a jejich svět. Jejich občas prochmurný, ale přesto krásný svět.
Každé ráno se objímali, jakoby to mělo být poslední.
Cítila se s ním jako v nebi. Jako princezna v krásné pohádce.